Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy. Jednotlivé podpovídky vycházejí ze skutečných případů a událostí, se kterými se setkávali četníci během výkonu své náročné služby. V případě pověsti o trestném činu bylo třeba vyslechnout osoby, skrze které se pověst šířila a sledovat ji až k jejímu samému prameni a přesvědčit se, zda se na něčem zakládá či nikoliv, aby mohlo být buď zavedeno trestní řízení proti určité osobě anebo takové podezření odloženo ad acta.