Cesta k Duně

Hodnocení tak na půl cesty mezi dobrým a špatným, přičemž to dobré zde pramení převážně a hlavně z faktu, že kniha obsahuje některé texty přímo z pera F. Herberta. Máme tu od něj jednu povídku/novelu (Planeta koření) ještě z doby, kdy Harkonnenové byli Hoskannerové, Duna neobíhala Canopus, ale hvězdu Arrakis a i další jména jsou tu jinak a celý příběh se liší od toho, co známe z Duny (prvního dílu). Hezké, zajímavé, podnětné, čtivé. Pak následuje hromada oslavných ód na autora - nic proti, ale že byl génius prostě víme a nelze se zbavit dojmu, že jde o výplňovou vatu, mimochodem opakovanou snad ve všech knihách Herberta juniora, psaných spolu s K. Andersonem. Dostaneme i nášup informací o tom, jak ti dva psali pokračování ze světa Duny (což nás ovšem moc nezajímá, protože celkově jejich texty za moc nestojí). Super jsou následující alternativní a nepoužité Frankovy kapitoly z Duny a Spastitele Duny, i když jsou už mimo oficiální kánon. A pak se dostaneme ke čtyřem povídkám B.H. a K.A.: Šepot Caladanských moří (příjemně překvapila, patří k tomu lepšímu co napsali), Hon na Harkonneny (spíš průměrná ukázka jejich tvorby), Fackovací robot a Tváře mučedníka - oboje slabší a nepříliš uvěřitelné. Stojí kniha za přečtení? Kvůli starším Frankovým textům ano, tu vatu a povídky od dvojice pokračovatelů ale klidně vynechte.

Český Atreides hodnotí Dunu: Zajímavá publikace, která nechává nakouknout čtenáře do zákulisí vzniku Duny, kdy si může přečíst původní verzi, jež je bližší brakovým sci-fi. Jednotlivé dopisy dokreslují samotný vznik i vydání díla a vystřižené nebo alternativní kapitoly ukazují, jak moc se dva díly série vlastně změnily. V závěru tu ještě máme čtveřici povídek, které ale nejsou nikterak zajímavé, byť u Tváře mučedníka jsem si říkal, že je příběh celkem zásadní a klidně jej mohli použít jako úvod románu.