Červená kniha

Pravděpodobně nejkomplikovanější kniha, co jsem kdy četl. Nelze ji totiž pojmout pouze coby psychologickou "self-help" příručku, ačkoliv jako taková může velmi dobře posloužit. A stejně tak není jenom nesmyslným blábolením snových figur. A stejně tak není jen náboženským textem, který obhajuje víru ve svoji teorii o světě. Rysy všeho zmíněného v sobě ale Červená kniha nese, a proto je tak těžké ji adekvátně ohodnotit. Kombinuje západní i východní náboženství, Freudovu psychologii, Nietzscheho filosofii i předkřesťanské mýty. Nejtrefnější je asi říci, že jde o zápis mytologie Jungova nevědomí. Mohlo by se zdát, že, je-li skutečně tím, nebude vůbec možné ji pochopit. A skutečně, ani zdaleka netvrdím, že jsem porozuměl všem Jungovým myšlenkám. Zdánlivě nesmyslné rozhovory se zdánlivě neexistujícími postavami, ale obsahují enormní množství moudrosti. A s nejedním obrazem vyjádřeným v knize jsem se setkal i i ve vlastních snech a fantaziích nezávisle na Jungově díle. A právě toto prožití Jungových myšlenek je podle mého názoru jediný způsob, jak knížku alespoň částečně pochopit. Nestačí jen ji číst, je třeba projít si podobnou cestou jako autor. Jinými slovy: nestačí přijímat Jungovu Červenou knihu, musíte si- byť jen ve vlastní psýché - začít psát svou vlastní. Slovy Nietzsceho, kterého si jung vážil takřka stejně jako Freuda: "Žák, který zůstane pouze žákem, špatně oplácí svému učiteli." Chcete-li číst Junga, doporučuji připravit se na cestu. Četba Červené knihy totiž vyžaduje nemalou znalost různých mytologií, filosofií, psychologie a - především - ochotu vystavit se vlastnímu nevědomí, pochopit mytologii svého vlastního bytí, hledat své "Bytostné já", "napsat vlastní Červenou knihu". Odvážíte-li se toho, bude pro vás Jung nedocenitelným spojencem a jeho knihy neopakovatelným zážitkem. Doporučuji.

Největší kniha, co jsem kdy četla. No četla...Co jsem kdy držela v ruce, obřadně prohlížela a sem tam něco přečetla. Byla z knihovny, takže čas, který jsem s ní mohla strávit, zdaleka neodpovídal času, který bych s ní strávit chtěla a potřebovala. Kniha je to krásná, neběžná, fascinující a opravdu velká a těžká. S pocitem vděku a úžasu se mi až nechtělo věřit, že mi ji knihovna jen tak půjčí domů. Necítím se být oprávněna se k ní dále jakkoli vyjadřovat.