Objednávka

Nakup čtení za 500 Kč a vyhraj novou čtečku! Více informací zde.

Čekání na Godota

75 % (1183)

Kniha - brožovaná

Vyprodáno

183 Kč

Běžná cena 249 Kč

Ušetříte 66 Kč

Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci čtenářů a diváků. V překladu Karla Krause vychází jako 138. svazek edice D.
Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu...

Čekání na Godota

brožovaná

183 Kč

Podrobnosti

O knize

Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci čtenářů a diváků. V překladu Karla Krause vychází jako 138. svazek edice D.
Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci...
Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci čtenářů a diváků. V překladu Karla Krause vychází jako 138. svazek edice D.

Hodnocení

75%

(1183)

Hodnotilo 1183 čtenářů
Ve spolupráci s
Ve spolupráci s Databazeknih.cz

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop zobrazují nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Recenze

Čtenářská recenze

5

18.4.2020
O této knize jsem uvažoval už nějakou dobu, že si knihu přečtu, ale stále jsem byl nerozhodný. Až jednoho dne jsem se konečně odhodlal. Hra pojednává o tom, že se na opuštěném místě setkávají dva tuláci - Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odehrává chaotický dialog, z něhož vyplývá, že čekají na GODOTA. Godot je asi symbolem čekání a naděje. V knize se nedozvíme, kdo je Godot ani se nedozvíme bližší...
O této knize jsem uvažoval už nějakou dobu, že si knihu přečtu, ale stále jsem byl nerozhodný. Až jednoho dne jsem se konečně odhodlal. Hra pojednává o tom, že se na...
O této knize jsem uvažoval už nějakou dobu, že si knihu přečtu, ale stále jsem byl nerozhodný. Až jednoho dne jsem se konečně odhodlal. Hra pojednává o tom, že se na opuštěném místě setkávají dva tuláci - Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odehrává chaotický dialog, z něhož vyplývá, že čekají na GODOTA. Godot je asi symbolem čekání a naděje. V knize se nedozvíme, kdo je Godot ani se nedozvíme bližší informace o jednotlivých postavách (jejich životě, sociálním postavení..). Samuel Beckett řekl: „Godota jsem začal psát, abych si odpočal, abych utekl před tou strašlivou prózou, kterou jsem tehdy psal.“ Dále autor uvedl: „O této hře nevím nic jiného, než že se musí číst pozorně… Nevím, kdo je Godot. Dokonce nevím ani, jestli existuje…“ Autor obdržel v roce 1969 Nobelovu cenu za literaturu. Tato kniha se řadí mezi ABSURDNÍ DRAMA. Má 2 dějství a v celé hře vystupuje pouze 5 postav, což bylo přehledné. Kniha byla náročná na četbu, dialogy mezi jednotlivými postavami byly absurdní. V knize se vyskytovalo opakování akcí, ges a slov. Je to kniha, kterou nestačí přečíst jen jednou, ale minimálně vícekrát. Je třeba číst mezi řádky. Když jsem například četl monolog Luckyho, tak jsem nechápal, o čem vlastně mluví, pletl všechno dohromady, bylo to zmatené a na hlavu postavené. Autor tímto dramatem chtěl asi vyjádřit, že mnohdy 2 lidé, anebo skupina lidí, mezi sebou komunikují, ale jejich rozmluva je o ničem, ztrátou času, žvanění bez nějakého hlubšího smyslu. Než podstoupit takovýto dialog, to raději je lepší zůstat o samotě, jen sám se sebou. :) Zároveň chtěl poukázat na to, že mnohdy člověk něco druhému vypráví, ale druhý člověk ho neposlouchá, nesoustředí se na posluchače tak, jak by měl. Na první pohled se může zdát, že posluchač bedlivě poslouchá, ale kdybychom se ho zeptali na podrobnosti, tak zjistíme, že mu hodně věcí uniklo.. Absurdní literatura (absurdní drama) je žánr, který se začal výrazně prosazovat od 50. let 20. století. Kniha může mít různé interpretace, je to kniha pro náročnější čtenáře, kteří patrně ocení autorovy kvality v tomto dramatu. Pro mě je těžké hodnotit tuto knihu, poněvadž je to absurdní drama, a když je něco absurdní, tak to nedává smysl. Chtěl jsem říci, že než jsem začal knihu číst, tak jsem si myslel, že mne tato kniha nebude bavit a absolutně se budu ztrácet v textu a nic z toho nepochopím. Postupně jsem četl, a ač to bude znít možná absurdně, oblíbil jsem si postavy Vladimíra a Estragona, i když nad jejich rozhovorem jsem kroutil hlavou. Možná některé části mi připadaly úsměvné, když se 2 lidé nemohou domluvit, a pak z toho vznikají komické situace. Přese všechno se měli rádi. Po celkovém zvážení hodnotím knihu na 4*. Pokud čtenáři nečetli tuto knihu, mohou vyzkoušet. Občas není špatné vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit si přečíst jiný literární druh, obzvláště v kategorii absurdní drama. Tato kniha je na některých středních školách zařazena do povinné četby. Určitě bych doporučoval zvolit jinou knihu z oblasti dramatu, pokud bych maturoval. Tuto knihu bych si nechal jen pro zpestření, abych si na tuto knihu udělal vlastní názor.
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

5

17.9.2020
Nevede to k ničemu – k ničemu to nevede. Smysl není, děj taky ne, čas taky ne. Hlavní myšlenka? Nic nemá smysl. Jelikož se jednou hodlám živit hraním postavy Godota po divadlech, tak jsem si to teda přečetl. Godot dostal spoustu prostoru. Estragon a Vladimír (co musím ocenit, je ta různorodost jmen) čekají někde na Godota. Moc toho o nich nevíme. Estragon spal jednu noc v příkopě a věřte, že to je...
Nevede to k ničemu – k ničemu to nevede. Smysl není, děj taky ne, čas taky ne. Hlavní myšlenka? Nic nemá smysl. Jelikož se jednou hodlám živit hraním postavy...
Nevede to k ničemu – k ničemu to nevede. Smysl není, děj taky ne, čas taky ne. Hlavní myšlenka? Nic nemá smysl. Jelikož se jednou hodlám živit hraním postavy Godota po divadlech, tak jsem si to teda přečetl. Godot dostal spoustu prostoru. Estragon a Vladimír (co musím ocenit, je ta různorodost jmen) čekají někde na Godota. Moc toho o nich nevíme. Estragon spal jednu noc v příkopě a věřte, že to je jedna z nejlukrativnějších informací, které se nám dostanou. A to je všecko. Občas třeba uvažují, že by se oběsili, že by někam šli, že by něco zosnovali, že by se rozptýlili. Ale k ničemu to nevede. Existenciální krize na n-tou. Řešení to nemá, tak se prostě čeká dál. Občas se vyskytne takovej ten absurdní suchej humor, což je též pěkný. A co je poměrně chmurné, že konverzace mezi Estragonem a Vladimírem jsou až smutně podobné dnešním prázdným tlachům, kterými se navzájem sytí většinová společnost. Nadčasový. Prostě hra o ničem. A mně se to nic líbí. VLADIMÍR: No to je jasný jak facka. Přišel nějakej chlap, ty tvý si vzal a nechal tu svoje. ESTRAGON: Proč? VLADIMÍR: Ty jeho mu nepadly. Tak si vzal tvoje. ESTRAGON: Jenže moje byly malý. VLADIMÍR: Tobě. Ale ne jemu. (s. 75)
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

5

17.9.2020
Nevede to k ničemu – k ničemu to nevede. Smysl není, děj taky ne, čas taky ne. Hlavní myšlenka? Nic nemá smysl. Jelikož se jednou hodlám živit hraním postavy Godota po divadlech, tak jsem si to teda přečetl. Godot dostal spoustu prostoru. Estragon a Vladimír (co musím ocenit, je ta různorodost jmen) čekají někde na Godota. Moc toho o nich nevíme. Estragon spal jednu noc v příkopě a věřte, že to je...
Nevede to k ničemu – k ničemu to nevede. Smysl není, děj taky ne, čas taky ne. Hlavní myšlenka? Nic nemá smysl. Jelikož se jednou hodlám živit hraním postavy...
Nevede to k ničemu – k ničemu to nevede. Smysl není, děj taky ne, čas taky ne. Hlavní myšlenka? Nic nemá smysl. Jelikož se jednou hodlám živit hraním postavy Godota po divadlech, tak jsem si to teda přečetl. Godot dostal spoustu prostoru. Estragon a Vladimír (co musím ocenit, je ta různorodost jmen) čekají někde na Godota. Moc toho o nich nevíme. Estragon spal jednu noc v příkopě a věřte, že to je jedna z nejlukrativnějších informací, které se nám dostanou. A to je všecko. Občas třeba uvažují, že by se oběsili, že by někam šli, že by něco zosnovali, že by se rozptýlili. Ale k ničemu to nevede. Existenciální krize na n-tou. Řešení to nemá, tak se prostě čeká dál. Občas se vyskytne takovej ten absurdní suchej humor, což je též pěkný. A co je poměrně chmurné, že konverzace mezi Estragonem a Vladimírem jsou až smutně podobné dnešním prázdným tlachům, kterými se navzájem sytí většinová společnost. Nadčasový. Prostě hra o ničem. A mně se to nic líbí. VLADIMÍR: No to je jasný jak facka. Přišel nějakej chlap, ty tvý si vzal a nechal tu svoje. ESTRAGON: Proč? VLADIMÍR: Ty jeho mu nepadly. Tak si vzal tvoje. ESTRAGON: Jenže moje byly malý. VLADIMÍR: Tobě. Ale ne jemu. (s. 75)
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

5

18.4.2020
O této knize jsem uvažoval už nějakou dobu, že si knihu přečtu, ale stále jsem byl nerozhodný. Až jednoho dne jsem se konečně odhodlal. Hra pojednává o tom, že se na opuštěném místě setkávají dva tuláci - Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odehrává chaotický dialog, z něhož vyplývá, že čekají na GODOTA. Godot je asi symbolem čekání a naděje. V knize se nedozvíme, kdo je Godot ani se nedozvíme bližší...
O této knize jsem uvažoval už nějakou dobu, že si knihu přečtu, ale stále jsem byl nerozhodný. Až jednoho dne jsem se konečně odhodlal. Hra pojednává o tom, že se na...
O této knize jsem uvažoval už nějakou dobu, že si knihu přečtu, ale stále jsem byl nerozhodný. Až jednoho dne jsem se konečně odhodlal. Hra pojednává o tom, že se na opuštěném místě setkávají dva tuláci - Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odehrává chaotický dialog, z něhož vyplývá, že čekají na GODOTA. Godot je asi symbolem čekání a naděje. V knize se nedozvíme, kdo je Godot ani se nedozvíme bližší informace o jednotlivých postavách (jejich životě, sociálním postavení..). Samuel Beckett řekl: „Godota jsem začal psát, abych si odpočal, abych utekl před tou strašlivou prózou, kterou jsem tehdy psal.“ Dále autor uvedl: „O této hře nevím nic jiného, než že se musí číst pozorně… Nevím, kdo je Godot. Dokonce nevím ani, jestli existuje…“ Autor obdržel v roce 1969 Nobelovu cenu za literaturu. Tato kniha se řadí mezi ABSURDNÍ DRAMA. Má 2 dějství a v celé hře vystupuje pouze 5 postav, což bylo přehledné. Kniha byla náročná na četbu, dialogy mezi jednotlivými postavami byly absurdní. V knize se vyskytovalo opakování akcí, ges a slov. Je to kniha, kterou nestačí přečíst jen jednou, ale minimálně vícekrát. Je třeba číst mezi řádky. Když jsem například četl monolog Luckyho, tak jsem nechápal, o čem vlastně mluví, pletl všechno dohromady, bylo to zmatené a na hlavu postavené. Autor tímto dramatem chtěl asi vyjádřit, že mnohdy 2 lidé, anebo skupina lidí, mezi sebou komunikují, ale jejich rozmluva je o ničem, ztrátou času, žvanění bez nějakého hlubšího smyslu. Než podstoupit takovýto dialog, to raději je lepší zůstat o samotě, jen sám se sebou. :) Zároveň chtěl poukázat na to, že mnohdy člověk něco druhému vypráví, ale druhý člověk ho neposlouchá, nesoustředí se na posluchače tak, jak by měl. Na první pohled se může zdát, že posluchač bedlivě poslouchá, ale kdybychom se ho zeptali na podrobnosti, tak zjistíme, že mu hodně věcí uniklo.. Absurdní literatura (absurdní drama) je žánr, který se začal výrazně prosazovat od 50. let 20. století. Kniha může mít různé interpretace, je to kniha pro náročnější čtenáře, kteří patrně ocení autorovy kvality v tomto dramatu. Pro mě je těžké hodnotit tuto knihu, poněvadž je to absurdní drama, a když je něco absurdní, tak to nedává smysl. Chtěl jsem říci, že než jsem začal knihu číst, tak jsem si myslel, že mne tato kniha nebude bavit a absolutně se budu ztrácet v textu a nic z toho nepochopím. Postupně jsem četl, a ač to bude znít možná absurdně, oblíbil jsem si postavy Vladimíra a Estragona, i když nad jejich rozhovorem jsem kroutil hlavou. Možná některé části mi připadaly úsměvné, když se 2 lidé nemohou domluvit, a pak z toho vznikají komické situace. Přese všechno se měli rádi. Po celkovém zvážení hodnotím knihu na 4*. Pokud čtenáři nečetli tuto knihu, mohou vyzkoušet. Občas není špatné vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit si přečíst jiný literární druh, obzvláště v kategorii absurdní drama. Tato kniha je na některých středních školách zařazena do povinné četby. Určitě bych doporučoval zvolit jinou knihu z oblasti dramatu, pokud bych maturoval. Tuto knihu bych si nechal jen pro zpestření, abych si na tuto knihu udělal vlastní názor.
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat