Těšila jsem se, namlsaná po Medičejských a se vzpomínkami na návštěvu Benátek mi představivost excelovala. Ta architektonická paráda, ty bohaté zdobné prvky, ti věhlasní mistři umění, ta atmosféra karnevalových intrik, ty čarovné Vivaldiho tóny, ten odér slaného mořského deště, ta koncentrace svůdnosti k hrátkám lásky a zábavy. V tomto prostředí žil Casanova. Z jeho portrétu je zřejmé a historicky doložené, že to byl bavič, uměl okouzlit šarmem a vyprávěním, svádění se mu stalo osudovým znakem. V tomto příběhu si autor (jak sám uvádí), propujčil téma již zveřejněné, přesto že je známé, upoutá a intriky vyzdobí ten politický šachmat. Citace:"...ve hře je ochrana Benátek." Na cukernatost citron. Na další se těším.

Slaďoučká limonáda, hrozící poslepovat všechny mozkové buňky těm, co nepoznají klasickou červenou knihovnu. Ano, opravdu jsou tam dobové kulisy Benátek a sem tam i nějaká politická spiknutí, ale to je jen doplněk toho, že jde o lásku, vášeň a spalující Casanovův milostný um. Benátky mu leží u nohou. V protikladu tu jsou záporáci, z nichž nejkrásnější je Margareta a nejhnusnější Zago. Ten mi nějak připomněl Tómu Hluchoněmce, ale z filmu člověk nepoznal, jestli zapáchá anebo ne. Když už se schylovalo k milostné scéně Gretchen s tím zanedbaným mordýřem, představovala jsem si, co ta nebohá děva bude dělat, aby ji morovým dechem neotrávil. No, vlastně - ona by si jistě našla východisko, nebyla žádná začátečnice v lásce. Ach jo, takže knížka je samozřejmě čtivá, jelikož je prostoduchá a u takových se člověk s přemýšlením nepředře. Přesto ji moc nedoporučuji, ať si nezkazíte vkus.