Medičejští

Citát z Poděkování : " V určitém smyslu je to historie příběhů, nebo tím je aspoň pro mne, protože vypráví ságu nejmocnější rodiny renesance, Medicejských." Takže přioděná pravda z Florentských letopisů od N.Machiavelliho a Dějin Itálie od F. Guicciardiniho s drobnými náznaky modernosti, citace : "Věřím, že mi to odpustíte." Období děje : únor 1429 - září 1453. Renesanční umělecký duch zachvátil rodinu M., - stavba katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii dala podnět ke kritice a nařčení z okázalého kultu rodiny M. Boje vlivu mezi republikami Benátskou, Milánskou, Luccanskou a Florentskou nebraly konce. Jako největší bankéři měli M. mocný kapitál vždy k dispozici a tím i posilovali svou sílu nejen po moci, ale i touhu po ztvárnění ušlechtilé krásy. (Florencie perla umění). I. díl Cosimo II. díl Lorenzo "Nádherný" III.díl Kateřina Medicejská, fr.královna Báječné vyhlídky na další pokračování. Pro fajnšmekry magická přitažlivost, to každopádně.

Tato kniha se jednoduše řečeno nedá číst. Všem potenciálním čtenářům, kteří by si ji chtěli koupit, proto radím: nedělejte to! Já to udělala a ještě ten den hořce litovala. Příběh by nejspíš stál za to, kdyby ovšem nebylo – s prominutím – naprosto zfušované práce překladatelky (Petra Najmanová), korektora (Karel Štech), editora a vůbec celého týmu edice Knihy Omega. Smekám tudíž přede všemi, kteří se na rozdíl ode mě dostali dál než na stranu 55 a celou dobu se při tom nepopadali smíchy za břicho. Co se editorské práce týče, stojí určitě za zmínku časté přechody z jednoho typu písma na jiný, uprostřed kapitoly, prostě jen tak. Kromě toho na čtenáře na každé straně knihy čeká vícero překvapení v podobě formulací, které jsou buďto vpravdě krkolomné, přespříliš komplikované, naprosto nečeské nebo rovnou dokonale nepochopitelné. Samozřejmě není nouze ani o zkřížení vazeb, špatný slovosled, kumulace stejných slov apod. A tak, i vzhledem ke svým opakujícím se špatným zkušenostem s edicí Omega, knize dávám bez výčitek a bez milosti hodnocení odpad! Pro ilustraci (a pobavení) na závěr přikládám několik citací, které doufám postihnou vykutálenost všech ostatních klopotných obratů: * Ad výroky přespříliš komplikované: „,Myslím si, že je důležité mít prostřední pozici, ve které, i když zůstane blízko lidu, který byl odjakživa naším spojencem, se rozvíjí cesta politických funkcí a veřejných pozic, která může zhodnotit požadavky lidu a odpovědět na obavy urozených občanů tak, že bude udržovat podporu těch nejmocnějších rodin.‘“ * Ze škatule „vpravdě krkolomné“: „Důvod navíc nenechat proniknout ven žádné podezření.“ * Co se týče formulací naprosto nepochopitelných: „Zdálo se, že se nebe nechce zbavit své temné barvy tůně.“ * Z rodiny sousloví dokonale nečeských: „Rinaldo se nad tím zamyslel. Myšlenka nebyla špatná, ale Palla byl příliš slabý s těmi svými výplody ducha.“ Inu, já mám zase příliš slabého ducha na to, abych rozdýchala takovou přemíru koncentrované koumáckosti. P.S. I po tom všem jsem poctivě zvažovala, že knize dám ještě šanci a budu číst dál. Pak na mě ovšem při zběžném prolistování ze strany 338 vykoukla další perla: „Ale nyní nenávist a bolest, kterou vůči nim pociťovala, ten odlesk lživého ticha, se zbarvoval v té noci pravdy.“, a já byla přinucena k definitivní kapitulaci. P.P.S. Velice výživné pro mne bylo rozkliknout si další díla přeložená zmíněnou paní Najmanovou a pokochat se komentáři pod nimi. To na rozdíl od této knihy všem ze srdce doporučuji!

Kniha mě hodně zklamala. Chtěla jsem se něco dozvědět o rodině Medici a zákulisí jejich úspěchu. Ačkoli autor v doslovu uvádí, kolik pramenů nastudoval, knížka je spíš milostny román na pozadí bitev v renesančním Toskánsku. Postavy nemají hloubku. Muži jsou silní, vojáci stateční, architekti blázniví, ženy krásné, prostitutky prodejné a kat má černou kamizolu s cvočky. Nejlépe psychologicky propracovanou postavou je žoldnéř. Za mě palec dolů. Spíš dva palce.

Tato kniha se jednoduše řečeno nedá číst. Všem potenciálním čtenářům, kteří by si ji chtěli koupit, proto radím: nedělejte to! Já to udělala a ještě ten den hořce litovala. Příběh by nejspíš stál za to, kdyby ovšem nebylo – s prominutím – naprosto zfušované práce překladatelky (Petra Najmanová), korektora (Karel Štech), editora a vůbec celého týmu edice Knihy Omega. Smekám tudíž přede všemi, kteří se na rozdíl ode mě dostali dál než na stranu 55 a celou dobu se při tom nepopadali smíchy za břicho. Co se editorské práce týče, stojí určitě za zmínku časté přechody z jednoho typu písma na jiný, uprostřed kapitoly, prostě jen tak. Kromě toho na čtenáře na každé straně knihy čeká vícero překvapení v podobě formulací, které jsou buďto vpravdě krkolomné, přespříliš komplikované, naprosto nečeské nebo rovnou dokonale nepochopitelné. Samozřejmě není nouze ani o zkřížení vazeb, špatný slovosled, kumulace stejných slov apod. A tak, i vzhledem ke svým opakujícím se špatným zkušenostem s edicí Omega, knize dávám bez výčitek a bez milosti hodnocení odpad! Pro ilustraci (a pobavení) na závěr přikládám několik citací, které doufám postihnou vykutálenost všech ostatních klopotných obratů: * Ad výroky přespříliš komplikované: „,Myslím si, že je důležité mít prostřední pozici, ve které, i když zůstane blízko lidu, který byl odjakživa naším spojencem, se rozvíjí cesta politických funkcí a veřejných pozic, která může zhodnotit požadavky lidu a odpovědět na obavy urozených občanů tak, že bude udržovat podporu těch nejmocnějších rodin.‘“ * Ze škatule „vpravdě krkolomné“: „Důvod navíc nenechat proniknout ven žádné podezření.“ * Co se týče formulací naprosto nepochopitelných: „Zdálo se, že se nebe nechce zbavit své temné barvy tůně.“ * Z rodiny sousloví dokonale nečeských: „Rinaldo se nad tím zamyslel. Myšlenka nebyla špatná, ale Palla byl příliš slabý s těmi svými výplody ducha.“ Inu, já mám zase příliš slabého ducha na to, abych rozdýchala takovou přemíru koncentrované koumáckosti. P.S. I po tom všem jsem poctivě zvažovala, že knize dám ještě šanci a budu číst dál. Pak na mě ovšem při zběžném prolistování ze strany 338 vykoukla další perla: „Ale nyní nenávist a bolest, kterou vůči nim pociťovala, ten odlesk lživého ticha, se zbarvoval v té noci pravdy.“, a já byla přinucena k definitivní kapitulaci. P.P.S. Velice výživné pro mne bylo rozkliknout si další díla přeložená zmíněnou paní Najmanovou a pokochat se komentáři pod nimi. To na rozdíl od této knihy všem ze srdce doporučuji!

Citát z Poděkování : " V určitém smyslu je to historie příběhů, nebo tím je aspoň pro mne, protože vypráví ságu nejmocnější rodiny renesance, Medicejských." Takže přioděná pravda z Florentských letopisů od N.Machiavelliho a Dějin Itálie od F. Guicciardiniho s drobnými náznaky modernosti, citace : "Věřím, že mi to odpustíte." Období děje : únor 1429 - září 1453. Renesanční umělecký duch zachvátil rodinu M., - stavba katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii dala podnět ke kritice a nařčení z okázalého kultu rodiny M. Boje vlivu mezi republikami Benátskou, Milánskou, Luccanskou a Florentskou nebraly konce. Jako největší bankéři měli M. mocný kapitál vždy k dispozici a tím i posilovali svou sílu nejen po moci, ale i touhu po ztvárnění ušlechtilé krásy. (Florencie perla umění). I. díl Cosimo II. díl Lorenzo "Nádherný" III.díl Kateřina Medicejská, fr.královna Báječné vyhlídky na další pokračování. Pro fajnšmekry magická přitažlivost, to každopádně.

Mediciovci sa bezpochyby radí medzi najvplyvnejšie a najznámejšie rody stredovekého Talianska. Boli to nielen mecenáši umenia, ale aj významná bankárska rodina, ktorá sa vďaka svojim financiám stala tŕňom v oku iným rodom. Dej prvej časti sa motá hlavne okolo Cosima, ktorý sa po smrti svojho otca stála hlavným predstaviteľom klanu. Musí riešiť mnohé spiknutia, intrigy a po prvých momentoch svojej "vlády" sa musel vyrovnať s vyhnanstvom. Aj vďaka svojmu bratovi Lorenzovi sa však všetko vzal späť vojenským spôsobom, na ktorý vôbec nemal žalúdok. Všetky historické reálie sú úžasne opísané, taktiež intrigy medzi bohatými rodmi. Istý priestor sa dáva staviteľovi Filippovi Brunelleschimu a stavbe asi najkrajšej katedrály Santa Maria del Fiore. Renesančná pochúťka.