Čarovná zima

Souhlasím s názory, že tohle mumínkovské zimní dobrodružství se od ostatních, co jsem doposud četla, trochu odlišuje. Je hlubší, temnější, melancholičtější, místy snad až depresivní, ale na kráse příběhu a pocitu radosti ze čtení to rozhodně neubírá. Je prostě jako opravdová, tuhá severská zima. Sice studí, ale i tak jste okouzleni. "A až bude teplo a všechno se zazelená, budeš ležet na můstku bříškem na vyhřátých prknech a budeš poslouchat, jak na břehu šplouchají vlny..." "Proč si mi to neříkala v zimě?" zeptal se muminek. "Potěšilo by mě to. Řekl jsem: ,Tady rostla jablka.´ A tys mi odpověděla: ,Teď tu ale roste sníh.´ Copak tys nevěděla, že na mě šla těžkomyslnost?" Tiki pokrčila rameny a řekla: "Každý musí na všechno přijít sám. A prokousat se vším úplně sám." "Pomůže to veverce, když budu smutná?" "Jsou tak stydliví, že se stali neviditelnými."

Příběhy o skřítcích muminech nikdy nezklamou. Jsou veselé, zábavné, plné života a dobrodružství. Ovšem Čarovná zima byla pro mě nejzábavnější a číst o muminkovi, jak se učí lyžovat či jak poznává zimu a sníh vůbec… Kouzelné :)