Nikdo mě nechtěl, všichni si mě mezi sebou přehazovali jako horký brambor, ale teď... teď jsem konečně našla svoje místo. Nejsmutnější a nejbrutálnější je příběh v sedmé kapitole. Matthew, který pro svou lásku Minu připravuje léčivý lektvar potřebuje speciální ingredience. Mňau. Skoro hororová scéna se Mině naskytne při vstupu do chaloupky uprostřed lesa...... (Tír na Nog je země víl) Číse se učí se a dokonce už zvládla první kouzlo. Je však z něj jaksi utahaná a teď spí. Na scéně se objevuje nová postava. Je to královna Gealah Titánie. Přišla se podívat na čarodějovu nevěstu. Citát: Jé je, zrzka, to z ní jistě bude dobrá čarodějnice. Zarazila mě však jedna věc. Některé postavy ženského rodu jsou oslovovány v mužském rodě. Tak teď nevím, zda chaos čiší z příběhu nebo se Anna Křivánková někde sekla. Například se na scéně zjevuje, jak je napsáno: Král Oberon, ale postava je ženská. Chtě nechtě, tady jsem bloudil. Ale po delším studování jsem asi přišel na to, že spisovatelka Kore Jamazaki je tak trochu úchyl. Tak je třeba na příběh koukat trochu z jiného úhle. Což už bylo jasné v prvním příběhu, když čtenář zjistil, že Simon a Elias jsou sice rozdílné postavy, ale kreslířka je nakreslila tak, že vypadají skoro stejně. Malá ochutnávka: Takže do odvaru z vavřínu vznešeného přijdou dvě větvičky rozmarýnu, tři lístky šalvěje, květ hlohu a šest bobulek. A nakonec.....jeden okvětní pláteček mandragory. Nádherné kresby můžete vidět v těch částech, kde začínají kapitoly. Převážně jsou to celostránkové malby. Tady jsem se kochal. Jediná věc tyto scenérie kazí. Je zde napsáno „kapitola“ a číslo kapitoly, ale pak následuje anglický název té každé kapitoly. Crew se prostě rozhodla, že přeložit názvy kapitol, to není pro čtenáře vůbec důležité.

Nevím, jak napsat komentář, aby mě nerozsekal, jako čtení tohohle dílu. Začátek je hodně pořádnej emoční výcuc a zbytek (společně i se začátkem) čtení jsem neustále měla na rtech: "Ježišmánku", "ňuňu" nebo "a to víš, že jo, ty loupáčku". Doporučuji číst v soukromí, ať nevypadáte moc rozněžněle na veřejnosti...