Čajová bouře

Dlouho se nic nedělo a pak najednou jeden zvrat za druhým. Líbila se mi originalita a některé postavy bych klidně vynechala a věnovala se jen Arthie a Jinovi. V podstatě mi to připadalo trochu, jako by do Griši někdo vsadil tenhle svět, je tam znát mnoho podobností. A souhlasím že závěr příliš urychlený.

Ve městě Bílý Rachot má Arthie pověst nejobratnější zlodějky a také sběratelky tajemství. Její prestižní čajovna Zpěněnka se po setmění proměňuje v krvárnu, která se stará o potřeby obávaných upírů. Podnik se však ocitá v ohrožení a Arthie musí uzavřít dohodu s nebezpečným velitelem Rohaté stráže. Dá dohromady partu odpadlíků a pokusí se dostat do srdce upírské společnosti Athrei, aby našla kompromitující účetní knihu. Jenomže úkol to není snadný a navíc ji velitel stráže přitahuje. Z počátku plyne děj pomalu a čtenář poznává všechny postavy. Kniha je psaná z pohledu Arthie, jejího bratra Jina a padělatelky Flick. Je tedy skvělé sledovat jejich myšlenky, i když by mě zajímal i pohled Laitha a Mattea. Postavy i prostředí jsou skvěle napsané, takže se ocitáte v ději. A nuda tedy rozhodně nebude. Nepřijdeme o složité plánování a nebezpečné akce, protože dostat se do Athrei není vůbec jednoduché. Šťávu příběhu dodávají dvě jemné pomalé romantické linky a to jiskření v nich jsem si užívala. Z postav jsem si nejvíc oblíbila Jina. Díky němu kniha nepostrádá vtip a já se s ním bavila. Navíc uměl skvěle zacházet s deštníkem. Nenudil mě ani Matteo, přitažlivost a smyslnost z něho sálala. Závěr byl překvapivý, plný zvratů a hltala jsem každou stránku. Já si čtení užila a navíc, ta ořízka.