Pročítám zdejší komentáře k Proměně, protože jsem nevěděla, jak začít, a “absurdní“, “zvláštní“, “ošklivý“ je docela frekventované označení. Nicméně, to slovo, které jsem v nich podvědomě hledala, a od kterého se teď v psaní odrazím, je “bezmocnost“. Bezmocnost, kterou myslíte, že bude hlavní hrdina po proměně v brouka cítit, a kterou byste cítili asi i vy sami, kdybyste se v něj někdy proměnili… Tento příběh je však jiný. Řehořík je jiný. Je mladej, zvídavej, neposednej, má v sobě dostatek optimismu, naivity a chuti do života, a tak i svou proměnu bere jako důvod k oslavě. ,,No ať jsou ze mě grilovaný spoďáry!“, zajásá, a už přemýšlí, kam se prolítne. (…) Zde je nutno říct, že mu jako broukovi autor přilepšil – nechává ho mluvit lidskou řečí, umožní mu, aby se volně pohyboval, a oproti Kafkovi ho nenechá vyrůst do obřích rozměrů. Zkrátka: zkuste jí, mě se líbila :-) a víc než jako dobrodružství o záchraně města Opitzova vnímám tuhle knihu jako popíchnutí - když to okolnosti vyžadují, neboj se jednat a riskovat; svým přístupem nakazíš ostatní; a pak i oni v sobě najdou moc se proměnit. ------------------- DVA CITÁTY: ,,(…) Podívej se, šváb nešváb, pořád je to náš Řehořík,“ prohlásila Cecílie Švábíková. ,,Přece ho kvůli tomu nepřestaneme mít rádi, ne?“ - str. 16 ,,Takže teď, když jste se všichni k situaci vyjádřili“, vzal si slovo Řehořík, ,,tak mi dovolte, abych k tomu taky něco řekl. Já myslím, že všechno, co se v životě stane, má svůj důvod. Třeba je tohle moje šance, abych vám všem, a hlavně tatínkovi, konečně dokázal, že nejsem jenom nějaký obyčejný brouk, ale talentovaný tvor, předurčený ke slavným a udatným skutkům! A až uvidíte, co dokážu, možná si u Vás přece jenom vysloužím trochu uznání. Na oběd budu zpátky.“ – str. 17