Max Andersson a Jan Švankmajer se potkali u Finské obdoby Kolína a při rozumování o strastech staromládeneckého života dali dohromady Brloh. Teď ale vážně, pro plné pochopení všech skrytých metafor a uměleckých záměrů tohoto příběhu by člověk potřeboval vidět do hlavy jeho tvůrcům, protože jinak mu nezbývá než se jen domnívat a špekulovat. Katja Kettu píše kousavé dialogy jak vystřižené ze života a nechává volně plynout surrealistické obrazy, kterým následně dává kouzelnou vizuální podobu Jan Andersson. Živoucí dům s duší umírající matky je ústředním motivem celého vyprávění, ovšem v jednotlivých scenériích se dá nalézt mnohem víc. A občas nechtěně zahlédnout i sebe samotné. Stačí odhodit veškeré zábrany a přestat dumat nad fádní logikou (která tu jednoduše nemá žádné zastoupení). Oproti jiným undergroundovým dílům se autoři drží sympaticky při zemi a nemají potřebu šokovat vulgaritami nebo agresí. Přesto má celá historka nesporně šílenou povahu, stejnou měrou děsivou, jako podmanivou.

"Zrodí-li se larva, škoda jest napáchána. Dá se něco dělat, když se v baráku usádlí larva a vyklube smrt?" (opravdu usádlí) Po otevření dveří mě oslovilo nádherné ponuré prostředí příběhu. Hlavně ty barvy jsou velmi zvláštní. Sice je barev hodně, ale nejsou tak křiklavé a vtíravé. Komiksová okna jsou zpočátku jednoduchá, až později přechází do složitějších postavení, podle toho jak se dramatizuje příběh. Obsah v nich je krásně nakreslen, se spoustou detailů. Opravdu, když máte ČAS, můžete se kochat složitostí pozadí. Hlavně ta úchylka, cpát boty do lednice. Pořádně si lednici prostudujte, přesně tak nějak plně vypadá celý příběh. I ten komiks v komiksu je nádherně nakreslený. Malá ochutnávka: Jalmari . . . děkuji za tvoji péči, dušinko, však mně došlo, že tě to táhlo do světa, ale že kvůli mně jsi zůstal. A nemyslím to zle, ani jsem o to nežádala, nebylo třeba. Žádat tě, abys zůstal k ruce. Samozřejmě žes zůstal. Těžký se sžít s tím, že se tělo rozpadá a samo už to nezvládá. Přitom by to mělo bejt naopak, matka se má starat o svý malý. Jenže nám to život převrátil naruby a dítě se staralo o rodiče. Tuze brzo se nám to takhlec přihodilo. Obsah mě také uhranul. Hlavní hrdina alias Jack Danger (pamatujete na ten komiks v komiksu) čelí obrovskému barákovému nebezpečí. Sice dokáže obvázat rány, je udatný a chrabrý ale v tomhle baráku nikdy není sám. . . No, povím vám, bitva o život je nervy drásající a plná překvapení. Vlastně je to příběh o stáří a hlavně o tom, co člověk v mládí nestihnul, i když moc a moc chtěl. Je to plné boje se smrtí, ale je v tom i spousta dobrodružství. Donutí vás to vzpomínat. Krásné i smutné zároveň. Ono, příliš se vrtat v minulosti je nebezpečné: Jinak, je to docela šílené psychologické drama o strachu. Něco jako rozhovor se smrtí. A jsou tam i kozičkýýý. "A to je konec." Citát: Vždycky jsem si myslel, že ZDÍ to končí. Máti říkávala, že když se kouknu pozorně, uvidím v tý zdi dveře.