Boží hrob

Tak už je jasné, že mi styl psaní autora vůbec nesedl. Nikdynoc mě uvrhla do solidní čtecí krize, ale dala jsem tomu ještě druhou šanci. Kvituji, že ubylo poznámek pod čarou, jinak víceméně platí, co jsem si poznamenla u prvního dílu. Jenže nesnáším nedočtené série a na osud Mii jsem byla zvědavá, tak jsem se pustila do Božího hrobu. Už jsem se poučila, že se nemám trápit s poctivým čtením a pro mě nezajímavé či ubíjející pasáže jsem jen proletěla. Bylo jich opravdu hodně a stejně nemám pocit, že by mi něco zásadního uniklo. Zhruba dva až tři zvraty mě i překvapily, ten zbytek jsem čekala, zejména ten úplně poslední jsem čekala mnohem, mnohem dřív. Jisté naděje teď vkládám do posledního dílu a doufám, že mě to konečně přesvědčí o kvalitě téhle série, protože zatím moc nerozumím tomu vysokému hodnocení.

No to je paráda, třetí díl ještě nemám!! Cliffhangery by měli zakázat. Jinak mám radost, jak moc skvěle vystavěný tenhle svět je. Černý humor, trefné i zajímavé poznámky pod čarou, zvraty už mi tak nečekané, jako v prvním díle nepřišly, i když možná jsem už prostě věděla, co čekat a některé kousky už mi přišli lehce repetitivní, i když co se týče gladiátorského prostředí, pořád to bylo nápaditější, než třeba v knize Morituri Te Salutant... Jsem zvědavá, jak to bude s Temnotou, a tak půjdu někam sehnat ten poslední díl, krucinál!