Bezohledná

Přežít je vždycky dar. Ale někdy je to mnohem bolestivější než smrt... ZRÁDKYNĚ. VYMAHATEL. Ona je na útěku. On ji loví... Oba jsou svým způsobem BEZMOCNÍ... ONA je jeho zkáza. ON je její osud... Tíha nezvratného osudu, nevyhnutelnost, vášeň, zloba, bolest i marné útěky. Příběh je plný zvratů, nebezpečí, bojů i beznadějné bezútěšnosti. A mezi tím si tiše našlapuje láska... Nemůžeš být ničím, když jsi pro někoho vším... Paedyn prchá před pomstou nového krále, jehož zradila - a jedinou možností je přejít nehostinné SPÁLENIŠTĚ. Útočiště chce najít ve vzdáleném městě DOR, kde žijí OBYČEJNÍ, a rozdíly mezi nimi a ELITOU tu mizí. Nebezpečná poušť, hlad, žízeň, strach. Boj v ringu, temné vězení, stoka i zákeřní banditi. SVATYNĚ DUCHŮ. Láska, nenávist, předstírání a jizvy na duši i na těle. V prvním díle bylo víc akce, tady je víc citů. Každý něco ztrácí. Někdo sám sebe, někdo vlasy a někdo - srdce... :) Ačkoli to tentokrát nebylo tak napínavé jako předchozí díl, vlastně se mi to líbilo. Slovní přestřelky mě bavily a zvraty byly překvapivé (alespoň většina z nich). PAEDYN. KAI. KITT. ZRÁDKYNĚ. VYMAHATEL. KRÁL. ...a jak to bude dál? ;)

"... "Myslím si, že když jsi hodila tím nožem, představovala sis můj obličej." Hlas má tichý, uvážlivý a zní mnohem víc jako chlapec, jehož jsem znala. Vzpomínky na něj mi zaplaví mysl a podaří se jim rozbušit mi srdce. "Není to tak, Paedyn?" A je to tady. Do Vymahatelova hlasu se vrátila ostrost, vymazává Kaie a zanechává velitele. Srdce mi v hrudi buší jako splašené. Nemůže vědět, že jsem tady. Jak by mohl... Zvuk čepele vytrhávané z rozštípnutého dřeva mi napoví, že vytáhl můj nůž ze zdi. Slyším známý svist švihání a živě si dovedu představit, jak bezmyšlenkovitě pohazuje zbraní v ruce. "Řekni, zlato, myslíš na mě často?" Šeptá, jako by měl rty přitisknuté k mému uchu. Zachvěju se, protože přesně vím, jaké to je. Jestli ví, že jsem tady, tak proč ještě ne... "Pronásleduju tě ve snech a soužím tě v myšlenkách jako ty mě?" Dech se mi zadrhává. Takže neví, že jsem tady. Ne jistě. To mi řeklo jeho přiznání..." Paedyn vyvázla z Očistných zkoušek i ze souboje s králem, jehož připravila o život, a utekla do smrtící pouště Spáleniště. Nový ilyjský král Kitt však nehodlá nechat otcovu vražedkyni jen tak uniknout a posílá za ní svého Vymahatele, jímž není nikdo jiný než jeho bratr Kai Azer. Tedy muž, který Paedyn přirostl k srdci víc, než by si byla ochotná připustit. A ani Kaiovi není Paedyn lhostejná a tak jen s velkou nechutí plní příkaz svého krále... Jak tento hon nakonec dopadne? Dostihne Kai Paedyn? A pokud ano, opravdu ji předhodí králi, který s ní má Mor ví jaké plány? Po akcí nabušeném prvním díle a novele ze slzavého údolí jsem se s nedočkavostí pustila do pokračování Bezmocné. Začátek byl velmi dobrý. Obzvlášť ta část, kdy se Paedyn schovávala ve svém domě v komíně, zatímco Kai byl jen pár kroků od ní (viz ukázka výše), byla vybičovaná napětím a neblahým očekáváním, jak tato schovávačka skončí... A když skončila, příběh se bohužel přepnul do módu, který mě moc nepotěšil. Autorka se totiž rozhodla, že nás bude oním napětím, souboji, slovními přestřelkami a myšlenkovými kolotoči obou našich hrdliček krmit od začátku až do konce. No a řekněme, že já z toho byla přejedená a de facto přiotrávená. Zkrátka, když se něco omílá pořád dokola, popř. se to jen lehce obmění, ztratí to onu jiskru, která vás na tom zpočátku tolik bavila. Takže zatímco v prvním díle mi jejich dialogy připadaly zábavné, dráždivé a připitoměle jsem se u nich culila, tady jsem si z té neustálé recyklace musela občas odfouknout a zakoulet očima. Zvratů tu sice bylo přehršel (čímž jsme měli o zábavu postaráno), avšak působily strašně uměle. Lauren Roberts si je tam házela, jak se jí zrovna hodilo - kupříkladu voda v kanále, která začala znenadání stoupat do žádoucí výšky a ohrožovala tak život naší dvojice, to jak se Kai s Paedyn nenápadně vetřeli do podniku a ještě nenápadněji splynuli s ostatními hráči,... prostě samoúčelnost jak vyšitá. Co se týkalo kapitol z pohledu Kitta - ano, ty se objevovaly v těch nejméně vhodných chvílích a odvařená jsem z nich rozhodně nebyla. Postavu Kitta jsem si celkově moc neoblíbila. Tím vším nechci říct, že mě kniha nebavila anebo jsem ji považovala za zbytečnou. Pravdou je, že se stejně jako předchozí díly četla dobře, vztah ústřední dvojice prošel určitým vývojem + vyřešily se různé palčivé záležitosti z minulosti. Také se tu objevily pasáže, které byly hodně procítěné, např. v jeskyni, když si Paedyn četla otcův deník či závěr jejich cesty na květinovém poli. Nicméně, jak tvrdila jedna moje známá, první díl byl co se týče romantické linky skutečně lepší. Poněvadž i tato kniha skončila nepříjemným cliffhangerem, pouštím se okamžitě do pokračování a doufám, že třetí díl sníženou laťku zase pozvedne.