Bezohledná

Četla jsem v angličtině, protože jsem se nemohla dočkat po prvním díle pokračování. I přes to, že je série hodně kritizována pro viditelnou inspiraci jinými sériemi, ja jsem si to naprosto zamilovala. Druhý díl je hodně akční a putovní, napětí nechybí a ten konec zase miluju.

Fuhá... V rámci svého čirého sebemrskačství (a zvědavosti kde se bere ten hype??) jsem se rozhodla dát sérii Bezmocná ještě šanci (po mém naprostém zklamání z prvního dílu) a pustila se do druhého dílu. A víte co? Vlastně… to nebylo tak špatné. Možná tomu pomohlo, že jsem knihu četla v angličtině, každopádně už mi to nepřišlo jako tak brutální fanfikce na jiné známé série. Sice stále nic originálního, ale už jsem u čtení neměla chuť házet knihou o zeď – a to beru jako pokrok. Nepochopte mě špatně, žádný přelom se nekoná. Jsou to pořád jen ohrané motivy, ale aspoň ne vyloženě stejné scény. :D Příběh tentokrát celkem utíká. Jasně, některé události působí dojmem „děje se to, protože autorce se hodilo, aby se to dělo“, a celé je to trochu šroubované, ale na rozdíl od předchozího dílu mi to úplně nenarušilo flow. Čte se to snadno. Jenže zároveň mám pocit, že jsme se za celou knihu prakticky nikam neposunuli. Všechno se víceméně odhaluje až ke konci…, ale TEN KONEC!!! ...uffff… :D Hnedka skáču na třetí díl a doufám, že se ten level psaní zase malinko posunul.