Skvělé, máme další talentovanou českou spisovatelku, paní Ditu Táborskou. Běsa je stejně jako Malinka příběh nabitý emocemi se spoustou osudů, nakonec vzájemně projených. Žádná z postav není černá nebo bílá, jsou tak živé, jako kdyby je spisovatelka osobně znala nebo byla jednou z nich. Opravdové, empatické a skvěle psané.
"Sněženko, co to říkáš, přestaň! Říkám tobě i tady tvé kamarádce, že můj syn...
Skvělé, máme další talentovanou českou spisovatelku, paní Ditu Táborskou. Běsa je stejně jako Malinka příběh nabitý emocemi se spoustou osudů, nakonec vzájemně...
Skvělé, máme další talentovanou českou spisovatelku, paní Ditu Táborskou. Běsa je stejně jako Malinka příběh nabitý emocemi se spoustou osudů, nakonec vzájemně projených. Žádná z postav není černá nebo bílá, jsou tak živé, jako kdyby je spisovatelka osobně znala nebo byla jednou z nich. Opravdové, empatické a skvěle psané.
"Sněženko, co to říkáš, přestaň! Říkám tobě i tady tvé kamarádce, že můj syn je šťastně ženatý a že má dcery dvě." Tohle je nechutné! Jak Sněženka jenom mohla...? Pozoruješ zmiji, jak chytá nezbedné srdce, roztahuje si hrudní koš a s velikým úsilím ho tam natlačí zpátky. Rychle tomu srdci ustřiháváš křídla, jdeš do kuchyně a házíš je do koše na odpadky. Jsi rozechvělá, snad zvládneš uvařit kávu. Pečlivě si utřeš ruce do ubrousku a pak si je pro jistotu ještě umyješ jarem na nádobí. Sice je to sajrajt na kůži, ale pořád lepší než roztoči z peří. Vyndáváš hrnečky, ale to už je tu znovu Sněžana, je ti to nepříjemné, kdy už tahle trapná komedie skončí?"
Už teď mám chuť si knížku přečíst znovu celou. Úžasná byla i ukrajinská část příběhu. Vůbec mě nerušilo, naopak se mi velice líbilo, když do nemocnice stropem do chodby akutního příjmu vletí nádherná Bůh a mluví na Smrta. Sláva, Bůh je žena!
Obě, Malinku i Běsu řadím na špičku české soudobé literatury.
A jako třešnička na dortu je v závěru rukou psaný deník feťačky. Dokonalé.
Číst více
Číst více