Běsa

Skvělé, máme další talentovanou českou spisovatelku, paní Ditu Táborskou. Běsa je stejně jako Malinka příběh nabitý emocemi se spoustou osudů, nakonec vzájemně projených. Žádná z postav není černá nebo bílá, jsou tak živé, jako kdyby je spisovatelka osobně znala nebo byla jednou z nich. Opravdové, empatické a skvěle psané. "Sněženko, co to říkáš, přestaň! Říkám tobě i tady tvé kamarádce, že můj syn je šťastně ženatý a že má dcery dvě." Tohle je nechutné! Jak Sněženka jenom mohla...? Pozoruješ zmiji, jak chytá nezbedné srdce, roztahuje si hrudní koš a s velikým úsilím ho tam natlačí zpátky. Rychle tomu srdci ustřiháváš křídla, jdeš do kuchyně a házíš je do koše na odpadky. Jsi rozechvělá, snad zvládneš uvařit kávu. Pečlivě si utřeš ruce do ubrousku a pak si je pro jistotu ještě umyješ jarem na nádobí. Sice je to sajrajt na kůži, ale pořád lepší než roztoči z peří. Vyndáváš hrnečky, ale to už je tu znovu Sněžana, je ti to nepříjemné, kdy už tahle trapná komedie skončí?" Už teď mám chuť si knížku přečíst znovu celou. Úžasná byla i ukrajinská část příběhu. Vůbec mě nerušilo, naopak se mi velice líbilo, když do nemocnice stropem do chodby akutního příjmu vletí nádherná Bůh a mluví na Smrta. Sláva, Bůh je žena! Obě, Malinku i Běsu řadím na špičku české soudobé literatury. A jako třešnička na dortu je v závěru rukou psaný deník feťačky. Dokonalé.

Bylo to syrové čtení. Musela jsem vědět, jak to dopadne. Ale vlastně mi nebyla ani jedna postava nijak moc sympatická. Byla by vhodná k přečtení všem, co si myslí, že drogy nic nejsou a nebo kdykoliv přestanou. Drogy si opravdu vezmou celý život a mnohdy ne jen ten, kteří fetujou. Ale i životy jejich blízkých. Opravdu silný příběh. Za přečtení stojí.