Barva nachu

Málokedy ma kniha tak očarí, ako sa to podarilo Barvě nachu. Zo začiatku pôsobí dej knihy veľmi kruto a bezútešne, no postupne v ňom pribúdajú momenty nádeje a porozumenia. Celá kniha je pretkaná silou ženského priateľstva a lásky, ktoré pomáha hrdinkám príbehu vyrovnať sa s ťažkými a traumatizujúcimi životnými skúsenosťami. Stretneme sa v nej s témami ako je rasizmus, sexizmus, zneužívanie, násilie, bieda, prístup k vzdelaniu, kolonializmus, materstvo, otázka sexuálnej orientácie, problém patriarchátu a s mnohými inými... Avšak je to aj kniha o Bohu, o vzťahu k nemu, o strácaní viery, o jeho opätovnom hľadaní a zobrazení Boha. Druhá polovica knihy na mňa pôsobila ako balzam na dušu. Je menej šokujúca, viac filozofická, postavy sa v nej snažia nájsť pokoj v sebe samých a ukotvenie v živote. Po prečítaní prvých strán by som povedala, že je to jedna z najsmutnejších a najdepresívnejších kníh, aké som chytila do ruky. Po prečítaní posledných strán by som povedala, že je to jeden z najkrajších príbehov nádeje, priateľstva, odpustenia, viery a ženskej sily, ktoré som čítala.

Tuto knihu jsem si vybral do Čtenářské výzvy v Databázi knih (1 – Kniha, podle které vzniklo hudební dílo). Knihu jsem do dnešních dnů vůbec neznal. Podle Barvy nachu vznikl úspěšný muzikál. Jedná se o román z amerického Jihu. Román BARVA NACHU obdržel Pulitzerovu cenu i Národní knižní cenu a po třech letech podle něj Steven Spielberg natočil film. Jedná se o román v dopisech. Střídají se části z pohledu CELIE a její sestry NETTIE. Hlavní postavou je černoška CELIE, která měla velmi těžký život. Hned na počátku románu mě šokovaly a znepokojily informace, které se o ní dozvíme. Celie ráda šije kalhoty. Celie se musela provdat za pana___ (Alberta), kterého nemilovala. Celie svého manžela oslovuje pan___. Starala se o jeho domácnost a o jeho děti. Seznámila se s jeho synem HARPEM a také se zpěvačkou SHUG, se kterou si byly blízké. V románu vystupují další zajímavé postavy. Celie píše dopisy. Nejprve je adresuje Bohu, poté píše dopisy své sestře NETTIE, která žije v Africe. V románu nalezneme témata, jako jsou rasismus, postavení ženy ve společnosti, Bůh a víra aj. Zajímavé byly také části ze života domorodců v Africe a jejich zvyky. Celie nemluví spisovně, takže se to táhne celou knihou a čtenář si na to musí zvyknout. Často jsou souvětí neoddělená čárkou. Po několika stranách jsem si na to zvyknul a celkově mi četba nedělala problémy. Myslím si, že tento způsob psaní působí autentičtěji a my se ještě více ponoříme do příběhu a dané lokality. Román mě v některých ohledech překvapil. Nalezneme v něm také pasáže o Bohu a víře, ale bylo to pro mě stravitelné a k zamyšlení. Celkově se kniha četla dobře. Pokaždé, když čtu romány z amerického Jihu, si říkám, jak je možné, že si běloši uzurpovali právo zacházet z černochy jako s kusem hadru! Sloužili bílým jako otroci, celý život pracovali od rána do večera, muži pracovali například na poli, ženy se staraly o domácnost a také často vychovávaly děti bílých lidí. Museli vykonávat všechny služby, které poručili jejich páni. Život pro ně musel být velmi těžký a složitý, a přesto se nevzdávali. V předmluvě autorka uvedla: „Jakkoliv různě je od svého prvního vydání Barva nachu přijímána, pro mě to je i nadále kniha teologická, protože se zabývá cestou od religiozity zpět ke spiritualitě. Došlo mi, že jsem vlastně od jedenácti let vyznavačkou Přírody, protože při nedělní mši mi oči tvrdošíjně bloudily ke stromům pohybujícím se ve větru. Tím pádem jsem nechápala, proč bych se – jakmile jsem nemusela – náboženstvím vůbec měla zabývat.“ Na počátku knihy se nachází PŘEDMLUVA. V závěru se nachází kapitola VLNY TSUNAMI A HURIKÁNY: KNIHA O BOHU, NEBO O ZOBRAZENÍ BOHA? Tuto kapitolu napsala samotná autorka. Citáty: Bůh je v tobě a vůbec ve všech lidech. S Bohem v sobě už na svět přicházíme. Ale najde ho jen ten kdo ho hledá v sobě. Někdy se Bůh projeví i dyž to nehledáš nebo dyž nevíš co vlastně hledáš. Položíš si ňákou otázku a najednou jich na tebe křičí patnáct. Začal sem se zabejvat tím proč vlastně potřebujem lásku. Proč trpíme. Proč sme černý. Proč sme mužský a ženský. Kde se opravdu berou děti. Netrvalo to dlouho a já pochopil že nevim skoro nic. A že dyž se sám sebe zeptáš proč si černoch, chlap, ženská nebo třeba křoví tak na tom vůbec nesejde pokud se zároveň sám sebe nezeptáš i na to proč tu vlastně seš. Tak je to.