Barva nachu

Málokedy ma kniha tak očarí, ako sa to podarilo Barvě nachu. Zo začiatku pôsobí dej knihy veľmi kruto a bezútešne, no postupne v ňom pribúdajú momenty nádeje a porozumenia. Celá kniha je pretkaná silou ženského priateľstva a lásky, ktoré pomáha hrdinkám príbehu vyrovnať sa s ťažkými a traumatizujúcimi životnými skúsenosťami. Stretneme sa v nej s témami ako je rasizmus, sexizmus, zneužívanie, násilie, bieda, prístup k vzdelaniu, kolonializmus, materstvo, otázka sexuálnej orientácie, problém patriarchátu a s mnohými inými... Avšak je to aj kniha o Bohu, o vzťahu k nemu, o strácaní viery, o jeho opätovnom hľadaní a zobrazení Boha. Druhá polovica knihy na mňa pôsobila ako balzam na dušu. Je menej šokujúca, viac filozofická, postavy sa v nej snažia nájsť pokoj v sebe samých a ukotvenie v živote. Po prečítaní prvých strán by som povedala, že je to jedna z najsmutnejších a najdepresívnejších kníh, aké som chytila do ruky. Po prečítaní posledných strán by som povedala, že je to jeden z najkrajších príbehov nádeje, priateľstva, odpustenia, viery a ženskej sily, ktoré som čítala.

Feminismus, osobní identita, mateřství, homosexualita, otroctví, etnický původ, expanze moderní společnosti, střet kultur, všudypřítomnost Boha, Jedna knížka a TOLIK témat, přičemž všechna plynou volně a do děje vstupují přirozeně, bez zbytečného vysvětlování a pitvání, a přesto (nebo právě proto) vás nutí přemýšlet, hledat příčiny, souvislosti a zabývat se důsledky. Jednotlivé kapitoly představují dopisy, které hlavní hrdinka adresuje zprvu Bohu, posléze své ztracené sestře, díky tomu se s ní velmi snadno identifikujete a do příběhu ponoříte. Dopisy jsou hutné a svou formou odpovídají spíše deníkovým záznamům a jejich dynamiku podpoří i pozdější zařazení odcizených dopisů od už zmíněné ztracené sestry, které rozsah a hloubku témat ještě rozvinou.