Barbora, bôch & katarzia

Syrové, vulgární výrony rozpolcenosti a (sebe)destrukce, vzpomínky na prožité rodinné trauma, sebevraždy, násilí, šílenství... Popíjení alkoholu s asociály, tragédy, podivíny, emocionálně rozervanými kamarády v pajzlech, špinavých hospodách, kde chybí mýdlo a krása, snaha zapomenout na sebe a na bolest při tvrdém sexu, promiskuita, skrytá pokřivenost duše, znechucení nad systémem, filosofické debaty o vesmíru, o buchu... Marná snaha očistit se od minulosti... A především touha po katarzi, touha nalézt bucha.

Útlá próza o psychickém onemocnění a cestě k sobě samému. Hlavní hrdinka je spisovatelka Barbora a její alter-ego Sylvie. V hlavní roli je rozpor této postavy, projevující se hlavně v Barbořině rezervovanosti a Sylviině (slovy textu) "kurvení", jímž Barboru (se kterou sdílí tělo) trápí. Víc prozrazovat nebudu. Snad jen, že kniha trpí a zároveň láká vším, co dělá současnou postmodernu tím, čím je. Je rozporuplná, stylově vytříbená, až příliš plná sexu a snahy šokovat, hraje si se čtenářem. Jestli vás nadchne nebo znudí, záleží asi zejména na tom, zda jste ochotni to s autorkou hrát a pod tím vším cíleným šokováním hledat schovaná velká témata. Pak možná zjistíte, jak hezky s onou zdánlivou prvoplánovostí kontrastují. Ale musím říct, že to tlačení na pilu ohledně otevřených popisů intimností (hlavně v první polovině knihy) mi přišlo trochu zbytečné.