Nejsem asi úplně pravověrný Brňák, který by miloval brněnské alternativní umění, avantgardu a Provázek. Ani nefandím hantecu, beru ho jen pro pobavení. Z uvedených uměleckých směrů a osobností se mi jen ten Skácel trefuje do vkusu. Přesto je pro mě M. Štědroň velice zajímavou osobností brněnské kultury. Měla jsem možnost ho potkat osobně (i když jen jako křoví při natáčení medailonku). Připadá mi, že v knížce je víc o ostatních umělcích, než o samotném Štědroňovi, tak se mi celkově kniha vlastně ani nemohla líbit. Stejně jsem ale ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Ty kousky, které o Štědroňovi stoprocentně byly, se mi líbily. A dostala jsem chuť konečně si přečíst "předposlední večeři" - Penultima ultima cena, kterou mám už notnou dobu netknutou v knihovničce.

Z Brna jsem odešla před čtvrtstoletím a nikdy toho nelitovala (ale nelitovala jsem ani těch deseti let, které jsem tam strávila, aby bylo jasno). Svého času byl pro mne Provázek kult a lidi okolo bohové. Ráda jsem si je připomněla. A ta doba kolem sametu fakt stála za to. Ale! To podstatné v této knize je jinde. Neuvěřitelně bohatý svět Miloše Štědroně jako muzikanta, ale hlavně jako všestranně vzdělaného člověka, s živým zájmem o lidi, s erudicí, fantazií a rozhledem po oborech, kterých se člověk letmo dotkne, ale o jejichž šíři a hloubce netuší vůbec nic - a M. Š. je schopen je rozvíjet! Už dlouho jsem nebyla tak ohromená. Díky.