Banality

Moudré, okouzlující, hřejivé "banality" Jiřího Červenky jsou úžasným zastavením-čtením v dnešní uspěchané době...

Posmrtně vydaný soubor drobnějších textů, jež se žánrově pohybují mezi básní v próze, vzpomínkovou črtou, snovým záznamem, anekdotou a jakousi fantaskní hrátkou, je pozoruhodným doplňkem autorova básnického díla (nejvíce – jakkoli nijak výrazně – se blíží asi Zápiskům z cest) a zároveň působivým dokreslením jeho osobnosti, protože jádro prakticky každého textu nese tu silnější, tu slabší autobiografickou stopu. Základem jsou často opravdu různé banality – dávné vjemy a dojmy, útržky dějů a prostorů, přičemž ne vždy je to plně konzistentní a ne vždy se dospěje k výraznější pointě. Některé texty mají ráz zlomků úvah a reflexí, ale v posledku zůstávají jen jakýmsi náčrtem, potažmo více či méně dopracovaným aforismem, pro hlubší rozvinutí v nich není místa. Částečný podíl na tom může mít jistě fakt, že Jiří Červenka texty nestačil připravit v definitivní podobě k tisku. Je tedy možné, že by v nich ještě provedl určité změny. Jejich výběr (tj. vzato bez výhrad vše, co v daném souboru bylo), řazení a finální podoba je koneckonců dílem básníkovy dcery a nakladatelky Věry Kociánové. Knížka je vypravena vkusně, je ovšem škoda, že editorka nepohlídala překlepy (mj. v oblasti ortografie – kupř. psaní slov dohromady/zvlášť – či interpunkce), některé vysloveně do očí bijící (*že existují i bez na nás – s. 9; *K jakým lichotkám, kompromisů a slibům – s. 12). Jde o drobnosti, ale u takto krátkých textů je to škoda. Zdařilý a velmi pěkně formulovaný je doslov autorova přítele a básníka Josefa Mlejnka, myslím ovšem, že knížka mohla být opatřena i vysvětlivkami (dost by mě zajímalo, např. jakému městu autor přezdívá „Šnajdrpurk“) anebo ještě lépe i nějakým podrobnějším přehledovým textem o životě Jiřího Červenky, barvitém a plodném. V každém případě jde o vítaný a cenný doplněk autorova díla, který poodhaluje nejednu tvůrčí a životní souvislost, poodkrývá autorovy kořeny, životní osudy, jeho lidi a místa. Patrně však platí, že čím víc Jiřího Červenku čtenář znal (osobně či aspoň z vyprávění), tím větší bude mít z četby těchto textů užitek a požitek. A na závěr ještě ukázka jednoho pěkně pointovaného, takřka anekdotického textu: BUĎ VŮLE TVÁ Ve snu navštívím svého přítele, který leží po mrtvici připoután na lůžko. Bývalý rváč, námořník, drsný chlap – a takhle dopad! Je mi ho líto a modlím se: „Pane Bože, dal bych rok života za to, kdyby mohl opět chodit…“ A vtom zázrak! Přítel vyskočí z lůžka a rozběhne se po pokoji, zatímco já padnu mrtev k zemi. A shůry se ozve hlas: „Už jsi tady čtrnáct dní navíc!“