Balzac

Tak strhující životopis jsem už dlouho nečetl. Aneb když skvělý spisovatel – STEFAN ZWEIG (1881–1942) – píše o jiném skvělém spisovateli – Honoré de Balzacovi (1799–1850) –, jehož život, navzdory tomu, že psal i 12 až 16 hodin denně, byl pestrý a velmi dobrodružný. A uvážíme-li, že Balzac zemřel v 51 letech a přitom co toho napsal – skoro stovku románů, novel a povídek z cyklu Lidská komedie a k tomu rozsáhlou korespondenci, neúspěšné divadelní hry a na počátku své tvorby četné brakové romány a různá pojednání –, je to vskutku neuvěřitelné. Navíc psal tak, že svá díla měnil a doplňoval až v pěti korekturách (sazeči ho jistě „milovali“). Zweigův BALZAC – ROMÁN JEHO ŽIVOTA vyšel až posmrtně, v roce 1946. Zkušený prozaik a autor životopisů napsal výtečnou knihu o rozporuplném spisovatelském velikánovi, který – jak Zweig píše – znovu a znovu opakoval „osudový zákon: že svým snům může dávat podobu a tvar pouze ve svých knihách, nikdy ve vlastním životě“. Po nelehkém dětství v internátech, s chladnou a přísnou matkou, touží Balzac proslavit se jako spisovatel a obětuje tomu vše, nakonec i své zdraví. Brzy se však zadluží a tyto dluhy ho pronásledují po zbytek života, marně umořované psaním. Jenže Balzac dělá dluhy další a další, jako snílek touží po přepychu a dostat se mezi aristokracii (aspoň si do jména vloží šlechtické „de“); a jeho snem je bohatá vdova, která by ho zajistila. Tu nakonec najde v osobě polské šlechtičny Eveliny Hańské, která však po ovdovění s novým sňatkem otálí a Balzaca si vezme až pár měsíců před jeho smrtí. Balzac poznal všechny společenské vrstvy, všechna prostředí od novinářského a uměleckého po právnické, Paříž i venkov, a jako stále zadlužený poznal všechny triky, jak uniknout věřitelům, exekucím a vězení pro dlužníky. A proto tohle všechno tak dobře popsal ve svých realistických dílech, v nichž hlavní prim hrají honba za úspěchem, penězi, postavením, láskou, lakota či intriky a věčné „ztracené iluze“. Zweig líčí Balzacův život až románovým způsobem, já se od četby nemohl odtrhnout. Navíc mám Balzaca rád, přečetl jsem od něj podstatná díla z Lidské komedie a určitě se k některým chci ještě vrátit (Evženie Grandetová, Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán, Sestřenice Běta, Bratranec Pons, Gobseck, Modesta Mignonová aj.).

Zajímavý nejen život spisovatele Balzaca, ale (podle doslovu) i spisovatele Zweiga, který tomuhle velikánovi zasvětil hodně práce a nakonec své největší dílo ani nestihl dokončit (přesněji doladit). Líbil se mi i heslovitý životopis v závěru s naznačenou odezvou životních epizod v konkrétních dílech. A mezi fotografickou přílohou mne bezkonkurenčně nejvíc zaujala stránka s autorovou korekturou, to je pěkný mazec... (ještě že mám to delete, copy, paste pěkně po ruce a hlavně už dnes nemusím psát ručně, to už by nikdo nepřečetl, ani já sama). /Četla jsem nejnovější vydání z roku 2020./