Babicovy fotbalové dobroty

No dop*či... tohle bude trochu delší. Narovinu bych rád zmínil, že jsem Jirkův velký fanoušek. Stojím si za tím, že vařit umí, o čemž se dá snadno přesvědčit v jeho pořadech. Úplně v pohodě uvaří velmi dobře svíčkovou jako světové speciality. To, v čem přichází ten rozpor mezi fanoušky a hejtry, je zkrátka jeho jedinečná osobnost. Někdo ho kvůli tomu absolutně nedává, pro jiné je naopak neodolatelný sympaťák. Já se tedy řadím do té druhé skupiny. Ano, Jirka možná není rétor, takže když něco u receptu vysvětluje, nemusí to vždy úplně dávat smysl. A ano, samozřejmě, že občas na pánvi (kde jinde) předvedl opravdu nepochopitelné výtvory. A ano, možná jsou některá jeho tvrzení zavádějící ("jedl jsem živýho koně"). A ano, někdy se to opravdu jíst nedá, a prostě nedá, nedá nedá, ať je člověk fanoušek nebo ne. Ale to vše se dá pochopit, protože se jedná o televizní kuchařské pořady. Pořád je to televize. Ještě k tomu Nova. Opravdu je nutné si uvědomit, že jen za dobu vysílání Babicových dobrot musel Jirka vymyslet a uvařit skoro 600 receptů pro široké spektrum diváků, to vše v průběhu jedné z nejhorších finančních celosvětových krizí. To je i na opraváře lyží docela záhul, a čistě objektivně si za to zaslouží obrovský respekt. Ale tyvole vocaď pocaď. Babicovy fotbalové dobroty jsou absolutní vrchol bizáru českých kuchařských knih. Jsem plně přesvědčen, že nikdy žádná kuchařka nedosáhne takové úrovně zrůdnosti, rouhání, odporu, nepochopení (oprávněného) a odsouzení. Už jen její zaměření na téma fotbalu o ní hodně vypoví předtím, než ji otevřete. Hele, upřímně, o fotbalu nevím prakticky nic. Moje znalosti se omezují na to, že ať už vyhraje nebo prohraje nějaký fotbalový tým, horda jeho fanoušků pak dělá totální bordel po městě, chovají se jako degenerovaná zvířata a obtěžují moji partnerku. Víc vědět nepotřebuji, stačí mi tyto zkušenosti, abych se fotbalu v jakékoliv inkernaci vyhnul obloukem a navždy věděl, že do této kvazisociální bubliny odmítám patřit. Nicméně moje zkušenosti plně nabývají potvrzení a snad i pochopení mezi běžným lidem českým právě díky této kuchařce. Vysvětlím vám to zcela názorně. Představte si to. Koupili jste si fotbalovou kuchařku. Jste fanoušci fotbalu. Pozvete přátele na sledování fotbalu a k tomu připravíte pohoštění z této knihy. To je doslova pointa této knihy - uvařit pro partu přátel při sledování fotbalu u vás doma. "Dneska bude fotbalová žranica, ty vole, yeeees!", hypujete hosty. "A co to bude?", zeptá se někdo. "Zapečený soupeř, šikmooký fotbalista a smažený brankář. A nakonec drink jménem Ráno po vítězství! Cha cha chaaaa!" Nevím jak vy, ale v takovou chvíli bych odešel. Tohle je totiž ta nejvíc krystalická esence buranského čecháčkovství, jakou si dokážete představit. Ryzí a čistá demence české nátury pojící nevtipný humor, fotbalem dojebané mozky, švejkovsky cílené ignorantství, popření jakýchkoliv lidských morálních hodnot a pseudohumor na úrovni "kuřecí prsa, jakože cecky čvančaráky, haha! Laďo, dáme ještě dva rumy s plachetnicou, jo? Hahaha!". Tahle kuchařka je zrůdnost. Nenajdete v ní ani jeden recept, který by něco vypovídal. Jen rádoby vtipné názvy, které jsou často pouze zástěrkou pro hospodské pochutiny ve stylu nivových koulí, chlebíčků pivních sýrů, občas nějaký ten kaťák či jiná směs masa a zeleniny, k tomu obligátní krkovice na pánvi, tyčinky z listového těsta, tatarák a legendární obrovský balón, tedy směs mletého masa, nachos a dalších zvěrstev. To vše proloženo někdy i dvojstránkovými (!) reklamami na nádobí, které se dnes, 24. 11. 2025, tedy po více než 12 lety od vydání knihy už ani neprodává (!!), přičemž se kniha stále prodává u Dobrovského v Brně za skoro tři kila (!!!). Tohle skutečně JE vrchol. Dál už česká gastronomie ve stylu lidové tvorby jít nemůže. Je to strop. Cíl. Vyvrcholení. Něco jako Pivní hlad od Runštuka, ale zrůdnější. Je to inkernace mé gastronomické nemesis, která pokouší veškeré mé kulinářské vzdělání a praxi. Je to prostě strašné. A absolutně to miluju. 100 %.