Bába

Nebýt pointy s lodním kufrem, dala bych maximálně dvě hvězdy, a z toho jednu jen Alfrédovi. Nelíbil se mi styl školní slohovky, vadil mi jazyk, nudily mě laciné béčkové popisy bubáka (jeho osminohá verze na konci už působí vyloženě trapně), a i když se autorce občas povedlo navodit atmosféru, na to, abych se bála, cítila nepříjemné mrazení a neklidně se ošívala, na to mi to rozhodně nestačilo. Toto umění patří jiným, a Bába je jen dalším důkazem toho, že napsat opravdu dobrý horor nezvládne každý. Ale jelikož mám slabost pro horory, které mě dojmou, beru knihu částečně na milost a dorovnávám na tři.

Markéty nejlepší kamarádka Hanka zemřela. Její smrt byla uzavřena jako sebevražda nebo nešťastná náhoda, což Markétě vůbec nesedí. Vrací se do svého rodného domu, kde chce alespoň nějaký čas strávit s matkou Hanky a pomoct jí přejít nejtěžší období. Mezitím začíná potkávat divnou starou ženu, ze které nemá vůbec dobrý pocit. Potkává ji čím dál víc a na různých místech. Jde z ní strach a smrad naftalínu. Markétě z ní jde mráz po zádech, a to ještě neví, co ji čeká. Pro mě tohle byl horor přesně na míru. Bála jsem se a hodně, překročila jsem díky tomu svou komfortní zónu, ale nebylo to zase tak drastické. Bába mě bavila od začátku do konce. Už od prvních chvil, kdy se bába objevila na scéně, jsem měla mrazení v zádech, které se jen a jen stupňovalo. V knize je tolik skvělých hororových momentů, že nemáte chvilku, kdy byste se nudili. Ať už to jsou videa s posledními chvilkami Hanky, tajemná historie bývalých majitelů domu nebo jen popis sklepu. A za mě úžasně popsaná scéna je autohavárie. Sakra, teď se budu bát podívat do zpětného zrcátka. Příběh opravdu graduje, napětí stoupá a autorka vás nenechá vydechnout. Při samotném zakončení jsem už snad ani nedýchala. Je vidět, že strašidelný dům, sklep, kam se nechcete podívat, démon v podobě staré báby a porcelánové strašidelné panenky nejsou v hororu ohrané, když to umíte napsat.