Autobusy Ikarus

Jéje, IKARUS... Tak tohle byla docela nostalgie... Tatík - svého času řidič autobusu v jednom ČSAD, na nich taky docela dlouho jezdil, tak si Ikarusy pamatuju docela dobře. Třeba to, že linková verze "kloubáku" se tak nějak zametala mnohem hůř než podobná článková Karosa "sedmičkové" řady, v té bylo mezi sedačkami o dost víc místa na manévry s koštětem:). To jen taková drobná vzpomínka na okraj. Tahle dvouvečerová jednohubka mi velmi jasně připomněla svého času notoricky známé maďarské článkové autobusy řady Ikarus 280, v modrém provedení linkové verze, jak jsem je znal poměrně důvěrně, či v červeném městském, se kterými jsem příliš do kontaktu nepřišel. První část knihy tvoří představení maďarské firmy, její historie od založení až po zánik, který prostě asi jednou přijít musel. Převážnou část, prakticky polovinu, tvoří popis a docela bohatá fotodokumentace právě řady 280, což byly ony známé článkové autobusy, které si mnozí z nás pamatují. Poté následuje představení několika typů let padesátých a šedesátých, které mně osobně jsou prakticky neznámé, a upřímně řečeno asi i většině ostatních, dále malých autobusů řady 553 na podvozcích AVIA pro zhruba 20 cestujících, který jako jediný krom řady 280 znám. Výčet pak uzavírá přehled výrobků, které vznikly vesměs už po roce 1989, k nám byly importovány spíše v jednotkách kusů či menších skupinách, a který na mě osobně působil poněkud roztříštěně, ovšem ne z hlediska literárního, ale zkrátka to působilo dojmem, že továrna Ikarus prostě tak nějak zaspala dobu, pokusila se o několik typových řad, které byly tak nějak už předem odsouzené k nezdaru a celé to s Ikarusem dopadlo, jak to asi dopadnout muselo. Ta poslední fáze existence továrny Ikarus mi trochu připomíná závěrečnou etapu výroby osobních Tater, či firem Avia nebo LIAZ... O tomto tématu se asi nedá napsat literárně příliš květatá kniha, já jsem si však těch zhruba 160 stran textu, výčtu toho, kolik u nás jezdilo kde kusů a poměrně bohaté fotodokumentace bohatě užil.