Atmosphere

Wow. Tohle jsem nečekala. Příběh Joan a Vanessy působí jako z červené knihovny… až na to, že se odehrává v 80. letech, kdy svět diktoval, koho můžeme milovat, jak máme milovat a také to, jak by měla žena žít. Láska má v příběhu mnoho podob – partnerskou, rodinnou, kolegiální i tu k vlastnímu poslání. Kromě romantické linky tu najdeme i silné drama jako z akčního vesmírného filmu. Nechybí utrpení ani smrt. Popláčete si. Joan Goodwinová od mala věděla, že chce být astronautkou. Seznamujeme se s její rodinou, procházíme s ní jejím výcvikem a poznáváme i její kolegy. Druhá časová linka nás zavádí přímo do vesmíru, kde jde o život. Joan je vykreslena jako člověk, kterého chcete mít za svou nejlepší kamarádku. Je to někdo, kdo se nebojí chtít víc a jít si za tím. Stejně silně ale působí i ostatní postavy. Autorka skvěle pracuje s emocemi a popisuje je tak, že je skutečně cítíte. Prostupují vás. Je výborná vypravěčka a pracuje i s malými detaily. Zapojení odborných pojmů a postupů může na někoho působit rušivě, ale mně to naopak pomohlo ponořit se do děje. Měla jsem pocit, jako bych byla jeho součástí – jako bych stála vedle Joan a řešila s ní všechny problémy. Vývoj Joan a její hledání lásky je velmi silná linka, ale mě osobně více bavila ta vesmírná. Byla sice zastoupená méně, ale o to byla intenzivnější, akčnější a místy až dechberoucí. A ten konec? To jsem nečekala. Je to příběh o dvou ženách v době, kdy si ženy musely tvrdě prošlapávat cestu ke svým snům. Kdy každá z nich věděla, že její rozhodnutí může ovlivnit další generace žen a dívek. 4,5/5 Příběh žen, které se rozhodly chtít od světa víc – a nenechaly si v tom zabránit. (více na @hanivpribehu)

Tohle se T. J. Reid povedlo. Příběh působí jako podle skutečných událostí, ale je to fikce. Vesmír versus země. Touha splnit si sen versus potlačit sama sebe v rámci společenských předsudků na pozadí 70. a 80. let. Hezká kniha.