Ať si nemyslí, že jsme kolaboranti

u nás snad ještě žádný historik nenašel odvahu pojednat o kolaboraci za protektorátu tak komplexně: zatímco se české zdroje soustředí téměř výhradně na domácí odboj, nověji také na skupiny jako třeba četnictvo, Majewski s kritickým odstupem Poláka analyzuje strategie chování českého obyvatelstva - skupin i jednotlivců (elity politické a hospodářské, novináři, umělci, inteligence, lid), stran, spolků a organizací - vůči okupantům předně vymezuje pojem kolaborace, neboť toto označení samo o sobě je ahistorické, ujalo se až po válce, a její formy (státní, ideologická, novinářská, vojenská, správní, policejní, hospodářská, soukromá), za nejzločinnější považuje udavačství - ostatně potřebuje jej každý totalitní systém a Češi v něm vynikají (stačí se pohrabat archivy) prostor je věnován systému nacistické politiky v okupovaných zemích (využít co nejvíc untrmenšn-síly v továrnách a zbrojovkách + čerpat zdroje + zavřít české školy a indoktrinovat mládež), úvahám o nelehkých situacích, v nichž se v průběhu války ocital Hácha a členové protektorátní vlády (kdy se už z pragmatických kompromisů stává kolaborace? jak balancovat mezi požadavky exilové vlády a ultimáty Heydricha/Franka?), židovské otázce (ano, Češi - odbojáře a sokoly nevyjímaje - své "spoluobčany neárijského původu", nejasimilovanější židy ve střední Evropě, předhodili nacistům v domnění, že se vlk nažere, tady tedy kolaboraci chápeme jako porušení národní, nikoli občanské loajality), českým fašistům (Vlajka - Rys, Gajda, Úprka), největšímu kolaborantovi Emanuelu Moravcovi a jeho Kuratoriu, ... zkrátka a prostě: DOPORUČUJU horizontální kolaborace :)

*"Navzdory názvu moje kniha nepojednává pouze o kolaboraci."* Protentokrát si Majewski "nezatíženým pohledem zvenčí" bere na paškál Protektorát. A je to stejně tak vynikající kniha jako povinná četba pro nás všechny a... A po *Kdy vypukne válka?* navzdory nesporným kvalitám poněkud "zklamání". Dané je to rozdílným konceptem. Kolaboranti začínají v historickém momentu, kdy končí předchozí publikace. Jenže zatímco ta se v makro detailu skrze konkrétní osudy soustředila na mnichovský rok "o nás bez nás", tak zde se s o poznání větším nadhledem probírá celé období okupace. Což má za následek, že se nejde do úrovně "den po dni" a více se to drží v linii "tak šly měsíce s Němci u kormidla". Na tom není ani zbla špatně, pouze se to pro našince vesměs drží v rovině detailů a událostí, se kterými jsme dobře obeznámeni. Což jsem si o Mnichovu myslel též, ale tam mě vyvedl z omylu. Tentokrát nikoli. Nebyl by to Majewski, aby to i tak nebylo setsakra čtivé. Nehrozí ani náznakem suchárný výčet jmen a letopočtů. Je to pečlivě odrešeršovaná historie zprostředkovaná skrze osudy a historky. Právě přes konkrétní osudy nahlíží na život v Protektorátu a různé formy kolaborace. Z donucení, z přesvědčení, z důvodu menšího zla i ty páchané nevědomě. Sleduje kolaboraci nezúčastněně, nečernobíle, bez soudů. Pohledem Němců, pohledem "české ulice", pohledem exilové vlády, pohledem úředníků, pohledem Židů, pohledem odboje... A dává to do souvislostí s politikou, všedními problémy, propagandou, kroky Němců i situací v Polsku. Odhaluje tím českou náturu, která, než by sáhla po zbrani, raději skloní hlavu a myslí si své. Nechává na čtenáři, zda přístup "účel světí prostředky" je či není předností a jaké šrámy případně zanechává na národu do budoucna. Tento aspekt knihy je, předpokládám, především pro polské publikum, kde naopak po té zbrani historicky rádi sáhnou ve jménu národa a vlasti. A to i za cenu obřích ztrát.