Astonishing X-Men Rozervaní

"Fucking With My Head - Palaye Royale" ("No páni. To je vážně hrozný. Ale jestli chcete hodinu sebelítosti, tak to musíte přes chodbu za profesorem Summersem....tady se bojuje.") Zvolnění ve třetí knize příběhu prospělo a naštěstí to nezklouzlo do taškařice hodné některým kouskům MCU, za což jsem neskonale vděčná. Pokračujeme tam, kde jsme skončili. Čili následkem toho se na začátku jede děj ve stylu seriálu Velmi křehké obvody. A mě to sedlo. Vážně. Asi jako chlupy na hrudníku Logana. Postavy to potřebovaly. A potom je zase hodit do propasti jako zmuchlanej papír. A jestli něco Whedon umí, je to pravě tohle. Rozebrat postavy a stavět na jejich vzájemných vztazích víc než nějaké akční scény (River Tam by asi nesouhlasila, tak raději už ani slovo :D..). A já postavám vážně přála, aby to bylo ok. Ale když se vám někdo začne hrabat v hlavě, je těžký vyhrát. ("Je v pořádku. Snažím se ji probudit." ... "Střílením do lidí?" ... "Petře, prosím tebe. Jsem X-Man. Nesřílím do lidí. Jen se snažím argumentovat.") Čili je to hodně vtipný. Ale od poloviny i akční. A nebudu lhát, Logan byl vážně skvělej :D Vyřešení všeho bylo samozřejmě brutální a hříšně dobrý. A jako vždy tak hnusné, protože se musí čekat na další díl. Jako vždycky...protože to končí na "ááaaááaa". Nic jiného jsme ostatně v téhle sérii ani nečekali, že.... Poučení komiksu? Když už nevíš jak dál, pivo tě zachrání! :D

„Kdo je ta holka?“ – „Negasonic Teenage Warhead“.“ – „Páni. Vážně nám docházejí jména.“ No... tak nič. Do Whedonovho x-menovského runu som skočil ako nevinné teliatko po hlave do gigantického mlynčeka na mäso, nemajúc tušenia, o čo pôjde. Po prvej časti som dospel k logickému (?) záveru, že štvordielna sága bude pojednávať o lieku na mutanstvo. Logika však nie vždy platí a táto moja viera sa ukázala byť žiaľ naivnou. Žiaľ z dôvodu, že nápad s vakcínou je geniálny a dal by sa z neho vytrieskať strhujúci, tragický príbeh. To sa ale nestalo. Nechcem síce plakať nad rozliatym mliekom, čiže by som to bol ochotný prehrýzť. Problém je, že Whedonovmu príbehu chýba jasný smer a ucelenosť. Skáče raz sem, raz tam a áno, postavy má Joss v malíčku a sú božské, klape to medzi nimi, majú skvelú chémiu i hlášky, ale chýba hrozba, ktorá by bola napínavá a súvislá zápletka, ktorá by nás dostala. Je tu mimozemská hrozba, je tu Klub Hellfire (ktorý ma pravdupovediac nepresvedčil), do toho Nick Fury a „vesmírny SHIELD“, vakcína i pnutie medzi členmi tímu a tentokrát i zábavné narábanie s „prevratom“ ich osobností, je toho skrátka veľa, ale ako vravím: chýba tomu jednotný háv. Whedon skáče od jedného nápadu k tretiu, potom sa vráti a predstaví nám nápad č. 2 a do toho vybavuje kopec iných vecí, ako pani, ktorá došla v sobotu ráno na trh a nakúpila čo chcela a keď povedala „dovidenia“, tak si spomenula, že má vo vrecku ešte druhý zoznam a tak sa vrátila a všetko začalo odznova.