Astonishing X-Men Rozervaní

"Fucking With My Head - Palaye Royale" ("No páni. To je vážně hrozný. Ale jestli chcete hodinu sebelítosti, tak to musíte přes chodbu za profesorem Summersem....tady se bojuje.") Zvolnění ve třetí knize příběhu prospělo a naštěstí to nezklouzlo do taškařice hodné některým kouskům MCU, za což jsem neskonale vděčná. Pokračujeme tam, kde jsme skončili. Čili následkem toho se na začátku jede děj ve stylu seriálu Velmi křehké obvody. A mě to sedlo. Vážně. Asi jako chlupy na hrudníku Logana. Postavy to potřebovaly. A potom je zase hodit do propasti jako zmuchlanej papír. A jestli něco Whedon umí, je to pravě tohle. Rozebrat postavy a stavět na jejich vzájemných vztazích víc než nějaké akční scény (River Tam by asi nesouhlasila, tak raději už ani slovo :D..). A já postavám vážně přála, aby to bylo ok. Ale když se vám někdo začne hrabat v hlavě, je těžký vyhrát. ("Je v pořádku. Snažím se ji probudit." ... "Střílením do lidí?" ... "Petře, prosím tebe. Jsem X-Man. Nesřílím do lidí. Jen se snažím argumentovat.") Čili je to hodně vtipný. Ale od poloviny i akční. A nebudu lhát, Logan byl vážně skvělej :D Vyřešení všeho bylo samozřejmě brutální a hříšně dobrý. A jako vždy tak hnusné, protože se musí čekat na další díl. Jako vždycky...protože to končí na "ááaaááaa". Nic jiného jsme ostatně v téhle sérii ani nečekali, že.... Poučení komiksu? Když už nevíš jak dál, pivo tě zachrání! :D

Co dělá dobrý příběh dobrým příběhem? Za mě je jasnou odpovědí: dobře rozpracované postavy. Začátek sešitu, kde se řeší vztahy Emmy Frostové a Cyclopa a Kitty Pride a Collosea je naprosto vynikající. Psychika postav a jejich milostné patálie vám postavy natolik přiblíží, že oželíte jiné příběhy se záchranou planety a vesmírů. Za mě 100%