Anna z Avonlea

Jako ano, je to naivní, dětská, pohádková, romantická knížka (každá zaručeně šťastná žena musí mít manžela, jak se na rok 1909 sluší a patří), ale když mně bylo v malebné vesničce Avonlea na kanadském ostrově prince Edwarda obklopené jedlovými lesy a rozkvetlými sady tááák dobře. Někdy je prostě moc fajn se začíst do optimismu a fantazie.

Podruhé se vracím k Anně a nemůžu si pomoct. Když jsem totiž knihu četla, pragmatik ve mně se pral se snílkem, a to dost často. Zjistila jsem, že zase moře času trávím s vlastními představami. A jéje! Každopádně, druhý díl je stejně líbezný jako ten předešlý a je plný radosti a lásky lidí k lidem i přírodě. Anna jako slečna učitelka může působit trošku zvláštně, ale je to osoba na správném místě. A těším se, co ji potká dál.