Anna Elliotová

Nečekala jsem, že se mi kniha bude tak moc líbit. Romantická linka takového typu mě nikdy moc nelákala, tuhle jsem si přečetla jen proto, že jde o dílo Austenové. A byla jsem mile překvapená jak si mě dokázala získat. Kontakt mezi protagonisty nebyl tak častý jak jsem čekala, např. oproti Pýše a předsudku. Kniha se převážně odehrává z nekonečných popisů míst, postav, chování a pocitů. U kohokoliv jiného by se jednalo o negativum, ale Austenová je královnou pera. Cokoliv co popisuje hltám jako hladový vlk a nemám dost. Ani jsem se nenadála a knihu jsem přečetla během pár chvil. Celý příběh, ač nebyl v ich formě, jsem silně prožívala. Anna je jiná. Vyzrálá, pasivní a přitom poměrně vyrovnaná na svůj stav v tehdejší době. Uvědomuje si důsledky svých činů a má své emoce na uzdě, ale nijak negativně. Je přátelská a taktní, zároveň si udržuje smysl pro humor a bystrou mysl. Líbí se mi.

Knížku jsem si brala více méně zpětně do čtenářské výzvy z novinek v místní knihovně. Nečekala jsem od ní moc - něco od Austenové jsem četla na střední škole a moc mě to neoslovilo. Pro jednou jsem byla překvapená příjemně. Nejspíše proto, že hlavní hrdinka je dospělá a chová se podle toho. I ostatní postavy jsou dobře propracované a věříte jim jejich činy i pohnutky. Oproti modernější literatuře je tu více popisů, které mě ale osobně nerušily a tempo příběhu bylo tak akorát. Hodně jsem ocenila poznámky překladatelky k některým dobovým zvyklostem a výrokům, jelikož dějepis není moje silná stránka. Celkově si říkám, že bude stát za úvahu vrhnout se i na některé další knihy Austenové, až dojedu svůj současný seznam ke čtení. Zde za mě solidních 5 hvězd bez debat.