Paní Marika mi byla od prvních stran moc sympatická. Číst o něčí smrti by mě asi bavit nemělo, nebo při nejmenším bych měla cítit smutek, jenže ono to bylo tak strašně vtipně, odlehčeně podané, že jsem se i uchechtávala. Asi je to i tím, že mám ráda černý humor. Maričino vyprávění jsem hltala stránku za stránkou a při některých situacích jsem se musela smát až nahlas. Hašteření s Martinem - Rytířem na bílém koni ( :D ) nemělo chybu. Moc se mi líbilo, jak ji tak hezky, roztomile oslovoval. Některé části mi přišly ale trošku zdlouhavé. Hlavně ten moment, kdy se Marika dostávala do nebe a musely jí být odpuštěny její hříchy od různých lidí a dokonce i zvířat.. Ke konci jsem byla dojatá, krásné ukončení tohoto originálního příběhu.

Vtipný, morbidní příběh, ještě, že to je jen vymyšlený :)) Upoutala mě anotace.