Anděl smrti

Je to neuvěřitelné. Tolik let, tolik mrtvých bezmocných odevzdaných lidí. Pacienti slepě důvěřují, že lékaři a sestry dělají jen to nejlepší a nejvhodnější pro jejich stav. Jeden slizký mrchožrout se rozhodne hrát si na boha a téměř 20 let mu to prochází. Jsem zhnusena jednáním nemocnic. Manažerka podlaží JIP, krizová manažerka, šéf ochranky, interní právní poradce, korporátní specialisté na trestní právo, revizní komise nemocnice, šéfka administrativy, šéf odděleni kardiovaskulární medicíny, ředitel bezpečnostní služby, víceředitel celé nemocnice… kniha se hemží těmito posty, a všichni mají jedno společné, snahu, zamést to co nejrychleji pod kobereček! Cullena propustí, ( případně dostane placenou dovolenou, případně pobývá párkrát do roka na psychiatrii), a je to! Sejde z oddělení / přestanou nám umírat pacienti. Je to ta pošahaná americká korektnost a záliba tvořit si alibi a strach ze zažalování. Soudit se tam můžete naprosto s každým a kvůli každé ptákovině. Máte vraha, máte důkazy, máte těla, máte způsob, ale cizí provinění se neprokáže, nejlépe ani nevyšetřuje. Hlavně, ať si ho zaměstnají jinde. Chápu, že zdravotnictví je obor, kde zoufale chybí pracovní síly na všech pozicích. Ovšem zaměstnávat magora, co páchá 3x do týdne sebevraždy, stalkuje kolegyně, chlastá, má 100. tisíc dluhy, neplatí výživné, a prokazatelně vraždí?! A ještě dostane DOPORUČENÍ z předchozích zaměstnání. No, tak z toho je člověku šoufl. Každý ten pacient byl něčí otec, matka, syn, měl své blízké, kt. svěřili jeho zdraví a život do rukou zdravotnictví - a často se jednalo o vyhlášená pracoviště a špičkové kliniky. A přijde na váš pokoj cvok a je konec. Děsivé čtení. Knize vytýkám nesystematičnost, skákání od tématu k tématu, poznámky na konci knihy, klidně by většina mohla být součástí textu. Vadí mi, že se nezačne pěkně od narození. Najednou jede do práce, pak je u námořnictva ( tam taky berou každého, neexistuje žádné síto , takže vlast chrání banda oplzlých pošuků) , pak jsme u rozvodu, tu randí s tou a najednou zase ne. A občas letmá odbočka k rodině, ale to jen velmi kuse. A semtam jedem houkačkou, jelikož UŽ ZASE páchá sebevraždu. Dala bych mu ty výjezdy zaplatit, jako na záchytce, ono by jo to přešlo. Děsná pijavice. Kniha ve mně vzbouřila hromadu emocí, ale nečetla se mi moc dobře stylisticky. Je psaná naopak bez emocí. Prostě reportáž. Lepší zpracování by to chtělo. Ale i tak odvedl autor pořádný kus práce. Je vidět, že je novinář a ne spisovatel.

Zajímavý pohled na příběh sériového vraha, u kterého dodnes není znám počet obětí. Je až neuvěřitelné, jak dlouho se proplétal po různých pracovištích a mohl realizovat svoje pohnutky. Co ho k tomu vedlo? Měl rodinu, byl oblíbený, vzorný pracovník a přesto.... přesto zabíjel. Bez ohledu, bez důvodu, často i náhodně.... Za vším jsou dva vyšetřovatelé, kteří se nevzdávají a dál sbírají důkazy. Velkou pomocí je jim Charlesova kolegyně, která se "mu dostane pod kůži" a pomůže sehnat klíčový materiál, ačkoliv ona sama se pak dostane do pozadí. True crimi je pro mě hodně hodně zajímavé téma a u této knihy zvláště oceňuji i bohaté vysvětlivky, díky kterým kniha dostává jiný rozměr a nabízí jiný úhel. Jen pozor, nic pro citlivé povahy!