Americká liga spravedlnosti 1.

Kedysi praprapradávno v mojej spoločnosti došla reč na Ligu spravodlivosti od DC a niekto sa spýtal, ktorú myslím. Zostal som zaskočený. Vari neexistuje len jedna? Nuž... ani nie. Avšak to, či je to dobre alebo zle, je subjektívne. Za mňa asi skôr zle. Nikam to nevedie, nevykľulo sa z toho nič originálne (aspoň nie z toho, čo som zatiaľ čítal) a akože hej, ži a nechaj žiť, existencia „iných“ Líg mi v zásade nevadí. „Len“ ma nebaví. Čo dnešný komiks? Bol som zvedavý, čo im z toho vylezie. Predsa len, všetci poznáme Ligu spravodlivosti. Ale AMERICKÚ ligu spravodlivosti? No, to je iné kafe! Alebo - nie je? Hmmm... ani nie je. Zloženie je iné, ale inak máme v zásade dočinenia s rovnakým (alebo s aspoň veľmi podobným) komiksom, než sú komiksy s "tradičnou" JLA. Ohromujúce, veľkolepé akčné sekvencie, kde sa veci ničia v epických rozmeroch, ale vlastne z toho nič nevyplýva, nikto neumiera, je to samoúčelná, efektná, prázdna show pre čitateľov do 3O rokov (OK, jednu slávnu postavu brutálne zavraždia... ale prežije to). Členovia "novej" Ligy majú byť čosi ako Jednotka samovrahov (dokonca aj túto dá dokopy Amanda, zrejme v DC nemajú žiadnu inú postavu), akurát im nikto z vedenia neimplantoval do hláv bomby a jedným z argumentov pre ich založenie je, že "pôvodná" JLA sídli vo vesmíre, z ktorého ale po prvé zíde dole na Zem za 3,5 sekundy a po druhé, väčšina z nich beztak väčšinu roka trávi na planéte Zem (Metropolis, Gotham, Star City). Čiže osobne nechápem. A ešte aj to, že ak by sa niektorí členovia JLA zbláznili a postavili by sa na stranu zla, aby proti nim vláda USA mala ako bojovať. Tomu priznám sa tiež nerozumujem: čiže ak by sa zbláznil Superman, všetci mocní superhrdinovia sveta by sa tomu len prizerali a nezasiahli by resp. zasiahli by len ak by sa nachádzali v oficiálnej skupine iných superhrdinov? Čiže sme zase pri Jednotke samovrahov a ako bonus to vykrádal Mooreových Watchmenov (kto stráži strážcov?). Je to scenáristicky veľmi lacné. Vidno, že títo antagonisti sú to isté, čo zloženie klasickej Ligy, akurát v modrom, čiže napr. nemáme netopiera (Batmana), ale mačku (Catwoman) a nemáme jedného mimozemšťana (Supermana), lež iného mimozemšťana (Martian Manhunter). Ja neviem, mám 42, už som z tohto asi vyrástol. Zápletka je fádna, zameniteľná, ja by som sa asi radšej zabil, než by som mal písať takéto komiksové scenáre. Nie je v nich nič, čo by stálo za reč. Buď ma to nebavilo, alebo som sa nechytal. Kresba fajn mainstream, avšak s desiatkami nezaujímavých postáv. Nechápte a zle, Superman, Batman alebo Green Arrow sú fantastické postavy. Ale tu s nimi nie je narábané tak, aby boli čímkoľvek zaujímaví. A to sú fakt hviezdy. A teraz si predstavte, akým prepadákom skončili postavy á la Element Woman. Paradoxne mi z celého komiksu najviac utkvela v pamäti rozkošná hovadinka, kedy je Aquaman otočený svojmu trojzubcu chrbtom, cíti, že mu ho nejaký civil ide ohmatať (ehm) a dôrazne ho upozorní, aby to nerobil. Uvidím, ako kartami zamieša dvojka, jednotka je pre mňa každopádne úplne štandardný mainstreamový priemer a neverím, že je šanca, že sa toto v druhom dejstve radikálnym spôsobom zlepší.

Navzdory úporné snaze zapojit béčkové hrdiny (a zkoušet přesvědčit čtenáře, že jsou právě tak hustí jako Superman a Wéwéčko) a navzdory klasickým Johnsovým megalomanským tendencím (občas se na dvojstraně mihne až třicet hrdinů, aniž by půlka z nich měla nějakou roli v příběhu) se nedá JLA upřít to, že dokáže zaujmout a vtáhnout do děje. Jenže chybí míra - ponejvíc právě v počtu zapojených postav, ale možná ještě zřetelněji ve způsobu rozehrání eventu. Zatímco u Marvelu rozumíme základnímu příběhu velkých událostí díky jedné knize, která má okolo sebe cloud prequelů, sequelů a tie-in one shotů, jež čtenář nemusí znát, DC takhle očividně nepracuje. JLA sice doplňuje logické a kauzální díry v posledním dílu Ligy spravedlnosti, ale ani teď není příběh ucelený, konzistentní a především uspokojivě fungující v knize (lze přesvědčit čtenáře, aby si kupoval tři různé řady sešitů, pokud mu to bude ve výsledku navazovat do jednoho smysluplného a časově uspořádaného příběhu - v souborném vydání je to ale maglajz, protože člověk neví, kterou kapitolu - tj. sešit - kterého knižního svazku by měl číst po čem).