Alisik

„Tak dost! Naše hroby nedostanete, vy proklaté ocelové bestie!“ Tohle se fakt strašně rychle čte. Ani ne proto, že dialogy jsou vlastně jednoduché, ale i proto, že je to krátké. Každá knížečka je tenká a má jen 80 stran. Vlastně mě nejvíc zdržovalo prohlížení obrázků. Ta kresba je prostě oku lahodící a já si rád lahodím. A ty postavy – maj fakt grády. „Zapomeňte na všechno, co jste doteďka o zombících nebo všemožných jiných nemrtvých četli nebo viděli. Nic z toho neplatí. Chovají se spíš jako malé děti.“ Přinejmenším ty, které zde, na Starém hřbitově, žijí. Citát: Kdo chvíli plácal, už rozpláclí je opodál. Jisté dramatické vyvrcholení tu předvede Alisik. Začíná si pomalu vzpomínat na důvod své smrti. Jsou to sice jen útržky, ale uvědomění je na dosah. A k tomu všemu vzpomínání se také přidává Generál. Pár zpovědí už bylo v předcházejících dílech. V tomto je to Generálovo provinění. A do toho všeho tu řádí ty bagry a v neposlední řadě i láska. Alisik a Ruben jsou zvláštní dvojkou. A čtenář je strašně zvědav, jak to dopadne, až si oba řeknou pravdu. Žádný klam, ale tu opravdovou pravdu. Citát: Copak všichni nesníme o věcech, které se nikdy nemůžou stát?

Začíná přituhovat. Láska dělá divy a pomáhá najít odvahu. A že Alisik udělá něco hodně odvážného. Konečně jsem se i trochu bála. A nějaké to "cool", "oh shit" nebo nahrazení anglických slov do věty, mi vážně nevadí. Co občas slyším cestou do práce, panenko, jsem raději za to oh shit... Za všechny knihy: ty kresby přes celé stranky nebo dvojstranu jsou na "ach" a "wow" a taky na slintnutí. Tohle prostě musíte vidět a přečíst