Alisik

Po přečtení prvního dílu jsem se hned musela pustit do pokračování, protože tohle mne fakt baví. A bavila mne i tato kniha. Jednak tu je stále úžasná atmosféra (melancholická, smutná), nádherná kresba (pošmourná, smutná) a skvělé kombinace barev (temné, tlumené odstíny), ale také se dozvídáme víc o hlavních postavách a děj se posouvá zajímavě kupředu. Některé věci, které jsou v první knize nakousnuty, jsou ve dvojce poodhalené detailněji. Takže se rozhodně nejedná o prázdný výplňkový díl! Kéž bych měla u sebe další pokračování, hned bych si ho přečetla. Zatím jsem nadšená. Série si drží laťku!

„Jsem mrtvá. A i když to možná bude znít trochu divně, vlastně jsem si na to už zvykla.“ Alisik podruhé. První knížka mě docela zaujala, i když obsahově to bylo a je, pro dětské čtenáře. Ovšem kresba a barvy to je prostě jako gotika. Někdo tomu říká emo, ale hřbitov, mrtvoly – gotika. A když jsem Alisik viděl na titulní straně této druhé Zimy, úplně mě zamrazilo. Fuck jí to sekne. A příběh začíná black metalově – hoří kostel. Ale to jen hřbitovní čekatelé na světlo nebo temnotu, vzpomínají na své hříchy. Ale i tak, byl hořící kostel bravůrně nakreslen. Úplně jsem cítil ty plameny. Citát: Všichni zahynuli. Alisik se smířila s tím, že je mrtvá a skoro se jí to líbí. A tvůrcům taky, protože udělali hned na začátku jeden kiks. Ona vzala Rubena za ruku?!? A on to cítí, a prý je studená. Kdežto v prvním díle, kdy jeden kluk šáhnul pro růži své dívce a Alisik stále v cestě, prošla ruka i s růží skrze ní. No, tak, nejsme děti. Hmmmm, vlastně je to psané pro děti, tak je to asi správně. Ty vám to sežerou. Jak se dalo poznat v prvním díle, schyluje se k nějakému průseru. V tomto svazku se vše pomalu odhaluje. Tak že kresba perfektní, barvy úžasný a teď je to u se záhadou a napětím. A málem tu někdo umřel. Hurá na třetí díl. Citát: Co by se mi vlastně mohlo stát? Byla jsem přece už mrtvá. Nebo je snad možný být ještě mrtvější než mrtvý?