Aliance Udatných

Počítačové hry dostali zápřah v podobě konkurenční knihy Aliance udatných. Člověk asi potřebuje mít světů několik, aby mohl neustále porovnávat, zda je lepší to či ono. Zde jsou jen dva. To musí stačit. Jeden v komiksu, druhý v textu. Jeden nereálný, druhý skutečný. Jejich spojení vede k možnému rozpadu nejen osobnosti...

Příběh chlapce, který pomáhá herní postavě najít svého programátora v reálném světě. Měla jsem bohužel přehnaná očekávání. Ono se není co divit, příběh vypadal z anotace náramně dobře. Jde o kombinaci klasického vyprávění (v er-formě) prokládaného komiksy, které popisují, co se děje ve virtuálním světě v počítačové hře. Kniha je obří, na papíru s vyšší gramáží a s velmi silným přebalem. A obsahuje sem tam i celostránkové ilustrace. Bohužel se synem (11 let) jsme se shodli, že jsou fakt poměrně dost ošklivé, ale byly tam (syn preferuje knihy s ilustracemi děje). Na to, jak měla být kniha skvělá, se synovi špatně četla. Neustále čtení odkládal a vůbec ho to nebavilo. Rozečtenou ji měl snad půl roku a válela se nám jen pořád někde doma. Děj mu přišel nezáživný a plný "obkecávání všeho možného nepodstatného". Sama jsem měla problém se do knihy začíst, nudné popisy běžných dní ve škole a doma zdržovaly děj a nepřispívaly k řešení hlavního problému. Nastíněné získávání přátel, kvůli kterému jsem chtěla, aby knihu syn četl, asi nějak vyznělo do ztracena. Syn by nikdy o knize neprohlásil, že byla o přátelství a získávání přátel (já ale vnímala, že tam to téma bylo/mělo být dost podstatné, jen zapadlo v tom balastu nudných popisů dní). Bohužel musím přiznat, že se dá najít spousta lepších knih pro jedenáctileté kluky a že tuhle asi pro mladšího syna ani nechávat na čtení nebudu.