Při výběru této knihy měly děti vážně šťastnou ruku. Na první pohled mě zaujaly bezvadně vyšperkované ilustrace Martiny Matlovičové. Opravdu to na nich žije. Kromě hlavních aktérů je na nich spoustu nejrůznějších detailů, které mají hlavně pobavit. Zaujal nás třeba bloudící medvěd s ranečkem, myška, která tajně pouští ryby zpět do vody nebo brouček pochutnávající si na jedovaté tekutině. A mě hodně pobavila předělávka názvu jednoho notoricky známého románu:-) Obrázky jsme s dětmi dlouho prohlíželi a Barča chtěla číst všechny hlášky, které šly zvířátkům v komiksových bublinách od pusy. Četli jsme 2x a pokaždé bylo, co objevovat. Samotný příběh začíná tradičně, dvě prasátka spolu šťastně žijí, ale jednoho dne se Kvikalka doslechne o blyštivém prasátku a šíleně po něm začne toužit. Prasátka se tedy vydávají na cestu za blyštivým prasátkem. Postupně potkávají jiná zvířátka a vyptávají se na blyštivé prasátko. Při čtení jsem si pomyslela, že tohle už tady bylo tolikrát a že je mi úplně jasné, kam to směřuje. Ale ne. Ester Stará mě svou pointou dostala:-) Z toho, co vypadalo prvoplánově, se vyklubalo zcela něco jiného, originálního. Tahle knížka je fakt dokonalá. DOPORUČUJI. PS. Ty ilustrace budu muset ještě pořádně prozkoumat:-)

Když jsem k Vánocům pořizovala knížky Ester Staré, padl můj zrak i na Chrochtíka a Kvikalku. Nakonec jsem kvůli úspoře peněz posečkala a knížku půjčila v knihovně. Příběh se mi líbil moc, oceňuji i vtípky v ilustracích a jazyk vyprávění, které - zejména u jednotlivých zvířátek (sova, vlk, potkan, ...) přímo svádí ke kouzlení slovy a úplně jinému hlasovému projevu. Bohužel výtvarný projev Martiny Matlovičové, nakolik chválím využití koláže, mne nezaujaly tolik jako ten Milana Starého a podezírám svoje děti, že i když se u některých obrázků válely smíchy, tolik odvařené z nich taky nebyly. Při přemýšlení, jestli knihu koupit, jsem myslela hlavně na pětiletou dcerku a musím říct, že ji četba bavila zaručeně nejvíc, i když tříleťák i osmileťák (jinak starý cynik) poslouchali taky a ani nedutali. Nedokážu říct, čím to je, ale jazyk vyprávění Ester Staré je prostě mým dětem blízký. Na poselství knížky byli ještě všichni tři moc malí, ale hledání blýskavého prasátka se jim moc líbilo a spekulovali, co to bude. Jak se můj nejstarší identifikoval s Šedíkem, holčička je jasná Kvikalka (už druhý rok - nevím proč - skutečně kvíká) a nejmladší je Chrochtík (a ne jen proto, že od malička v noci hrozně chrápe). Zcela vážně přemýšlím, že už jen kvůli tomu příběhu knížku nakonec domů stejně pořídím.