Akrostichy

O básnické sbírce tvořené pouze akrostichy, tedy texty psanými dnes již značně archaickou a ojediněle používanou formou, uvažoval IMJ zřejmě již od počátku 90. let. V Jirousově literární pozůstalosti se našlo několik souborů takovýchto textů ve stadiu různé rozpracovanosti přípravy k vydání, v nichž nejstarší texty pocházejí již z r. 1990, ale ve sbírkách, které autor od tohoto roku sestavil a vydal, se nacházejí jen dva ojedinělé akrostichy: jeden ve sbírce Wydrzie Mediocri a druhý v Magorově vanitas. Ostatní měly být časem vydány samostatně ve zvláštní sbírce. Z celkem asi tří set akrostichů z pozůstalosti IMJ vybral editor na sto těchto textů, které jsou nyní vydávány jako třetí a poslední soubor básní z Jirousovy pozůstalosti – a také jako splátka na letitý dluh vůči autorovi, čtenářům i nakladateli.