Těšila jsem se na autentického německého špiona, přímo z Ministerstva zahraničí pod Ribbentropem, o kterém nikdo neměl donedávna ani tušení, ale nedozvěděla jsem se prakticky nic, zejména nic, čemu bych mohla uvěřit.
A to není samozřejmě vina Fritze Kolbeho, alias George Wooda, který prokazatelně existoval a prokazatelně napomohl předáváním tajných informací Američanům k cílenějšímu boji Spojenců...
Těšila jsem se na autentického německého špiona, přímo z Ministerstva zahraničí pod Ribbentropem, o kterém nikdo neměl donedávna ani tušení, ale nedozvěděla jsem se...
Těšila jsem se na autentického německého špiona, přímo z Ministerstva zahraničí pod Ribbentropem, o kterém nikdo neměl donedávna ani tušení, ale nedozvěděla jsem se prakticky nic, zejména nic, čemu bych mohla uvěřit.
A to není samozřejmě vina Fritze Kolbeho, alias George Wooda, který prokazatelně existoval a prokazatelně napomohl předáváním tajných informací Američanům k cílenějšímu boji Spojenců proti nacistickému Německu.
Je to jen a pouze vina autora: s knihou se mořím už týden a jsem sotva v polovině. Když někde ve čtvrtině se konečně (teprve!) Kolbe vrátí lodí z konzulátu v Kapském Městě zpátky do vlasti, již přesvědčen o své nenávisti k nacistů, tak jsem očekávala nějakou akci. Nic. Když je v roce 1943 vyslán Ministerstvem zahraničí do Bernu (konečně!), zdálo se, že akce je na spadnutí, vždyť chtěl vyvézt pár spisů, které měl na pracovišti v referátu nechat spálit. Akce zase nic, sice vynesl a vyvezl (!?), pak se plácal mezi Brity (ti jeho informace nechtěli ?) a jako rezervní možností Američany (ti si ho a informace rychle prověřili a nakonec souhlasili s nějakou? spoluprací), a odjel zpět do poničeného Berlína, na své pracovní místo, ovšem bez jakýchkoli pokynů (rad, vycvičení, záruk...) ohledně další spolupráce. Takže do poloviny knihy vlastně žádná akce, jen se Kolbe sentimentálně plácá mezi vzpomínkami na dceru (zůstala v Jižní Africe) a jakýmsi podivným vztahem k vdané Marlene, která ho ani nechce, zejména, když jí zničehonic věší na nos, že je špión!
Tak mizerně ztvárněnou postavu, asi tak nenápadnou, věrohodnou a přijatelnou jako papundeklová figurka Němce ve vánočním Betlému, aby jeden pohledal. Cokoli řekne (a není toho přitom nijak moc) náhodným posluchačům, na pracovišti i s přáteli, to ho činí okamžitě tak do očí bijícím podezřelým, že by nemohl přežít ani minutu. Emoce s ním jen cloumají, bez špetky obezřetnosti, pudu sebezáchovy a selského rozumu, že takovým člověkem v dané době a zejména s úkolem, k němuž se sám podjal, prostě být nemohl.
Skoro jako kdyby to psala nějaká mladá začínající autorka, která se zmůže jen na nějaké literární city (mimo realitu v té době a v daném místě) a o válce a agentech neví zhola nic. S knihou musím skončit, protože to prostě číst opravdu nejde, jsem dokonale otrávená - jen si zapamatuji agentovo jméno a bližší si musím zjistit jinde. 35% (a to jen za to jméno)
Číst více
Číst více