Agent Kolbe

Najdôležitejší agent 2. svetovej vojny! „Keď človek urobí správnu vec, zaplatí za to!“ To sa stalo aj skutočnému hrdinovi tejto knihy, ktorý sa postavil nacistickej svojvôli. Pokúsil sa zachrániť mnohé ľudské životy a skrátiť to šialenstvo, pričom sa nedočkal žiadnej vďaky, práve naopak. Nakoniec bol rehabilitovaný až v roku 2004. Na jeho príbehu je jasne vidieť, že Nemci sa s hrôzami nacizmu doteraz nevedia vysporiadať. „Ako si môžeme navzájom tak ubližovať?“ Fritz Kolbe, považovaný za najdôležitejšieho agenta počas 2. svetovej vojny, predal spojencom množstvo dôležitých dokumentov, medzi inými aj presné súradnice Vlčieho brlohu, jedného z hlavných nacistických komplexov mimo Nemecka. Sám si kladiem otázku, prečo nebol spojeneckými vojskami zbombardovaný?! „Človek by sa nemal nechať zastrašiť. Jednoducho by nemal. To by bola zrada. Zrada na živote. A je mi jedno, ako pateticky to môže znieť. Myslím to presne tak, ako som to povedal.“ Výborná kniha!!!!!

Trošku váhám mezi čtyřmi a pěti, ale nakonec přece jen dám plnou - dejme tomu tak 90% ;) To jediné, co mi na knize vadí, je až příliš jednoperspektivní pohled na veškeré popisované události. Ano, někde v té knize Kolbe uvádí, že jestli o něm někdy bude něco napsané, chtěl by, aby to vše bylo z jeho pohledu, když už je to o něm. Ale občas by to přece jen chtělo i soustředění na další postavy a jejich pohled na věc. Každopádně ale to je to jediné, co bych vytkl. Kniha je úžasná, napínavá, forma vypravování (kdy hrdina na vše vzpomíná před novináři) zajímavá. Je až neuvěřitelné, co vše takový svět špionáže musel obnášet, jaká přetvářka to musela být, o nervech ani nemluvě. Každopádně ale nejsilněji na mě zapůsobily všechny pasáže a úvahy o tom, co se vlastně s takovým špionem (zrádcem?) stane po válce. Představa, že z něj bude hrdina, je hodně naivní. Smutné však je, že spoustě lidí, spoustě běžných Němců, musel takový Kolbe (a případně jemu podobní) ležet strašeně v žaludku, protože právě na jejich příkladu je strašně jednoduché ukázat, že ne každý musel jen sklopit hlavu, držet hubu a krok a po válce tvrdit, že o ničem nevěděl, že jen plnil rozkazy, že nebyl nacista, že jen chránil svou rodinu a bla bla bla kecy prdy beďary. On byl nekompromisní zrcadlo jejich malosti. Šlo to. Šlo být odvážný. Šlo se postavit zlu. A právě tohle je nakonec ten rozhodující jazýček, proč dávám plné hodnocení - to poselství Kolbeho příběhu.