Aby po nás něco zůstalo

Velmi všem zámeckým pánům a jejich rodinám fandím a přeji moc úspěchů v bohulibém počínání. Charaktery majitelů zámků a hradů i jejich finanční i jiné zázemí jsou různé. Všichni se vyznačují tím, že to jsou neskuteční dříči, jsou poměrně všestranní a to je třeba ocenit. Kniha potěšila tématem, tedy rekonstrukcí chátrajících památek. Zpracování - některé otázky se opakují, ale jen u vybraných jedinců. Někdy je uvedena profese majitele, jindy ne nebo je utopená v textu. Nemá to úplně řád, v jiných článcích nebo třeba na wiki jsou jiné informace (třeba způsob nabytí majetku - zde, tedy podle autorky knihy si prý jeden majitel zámek koupil, v jiných zdrojích se dočítám, že ho dostal v restituci jako náhradu za jiný, zabavený majetek). Mouchy to má, něco se načne, autorka téma nedokončí a ptá se najednou na něco úplně jiného, přesto kniha tématem opravdu potěšila, a to velmi. Některé fotografie jsou hezké, někdy bych kromě detailu uvítala vidět celou místnost, kde je prvek umístěn, ubrala bych ve snaze o nadsázku (stínítko od lampy na hlavě, eh, proč jako tak bizarní...?). Přesto... Těším se, že snad bude pokračování, nějakou představu jsem si udělala a i přes vyšší cenu si knihu koupím. Jak říkám, moc jim fandím a za každou zachráněnou památku jim ze srdce děkuju. S Palánem bych ovšem rozhovory nesrovnávala, kvalitativně to je přeci jen někde jinde.

Vyrástla som pri starom kaštieli, denne ho navštevovala ako dieťa, kým ešte slúžil ako škôlka, neskôr, keď ho už pre zlý technický stav pre verejnosť zatvorili, som sa ako typický malý rebel, ktorý vie šikovne preliezať múry a brány, hrala v jeho útrobách a okolí, celé dni tu trávila so sestrou, hľadala poklad s kamarátkami, v mladom veku tancovala s jedným a pusinkovala sa s druhým mládencom... A celý čas som snívala, že raz, až vyrastiem, tento kaštieľ kúpim, zrekonštruujem a budem v ňom žiť šťastne, až kým neumriem... alebo nespadne :-). No a potom som vyrástla, mala iné sny, spohodlnela; a kaštieľ si ďalej chátra. Aj mi je ho ľúto, aj občas, keď okolo neho pri návšteve rodnej obce prechádzam, cítim nostalgiu, aj by som bola rada, ak by o jeho záchrane sníval a najmä ju zrealizoval niekto iný... O to viac obdivujem všetkých aktérov tejto knihy, ktorí sa podujali investovať svoj čas, energiu a peniaze do záchrany zámkov a kaštieľov (mnohé odprezentované boli ozaj v stave ruiny). Čo človek, to iný príbeh, iný (ne)úspech, iná životná filozofia... Všetkým im fandím a som vďačná autorkám, že ich príbehy máme my čitatelia takto pekne pokope, navyše vo veľmi peknom vydaní. Pridanou hodnotou sú pre mňa najmä fotografie Kateřiny Sýsovej; v knižnom medailóne sa píše, že cielene pracuje s fotografickým vtipom a gýčom, nuž a za seba môžem povedať, že sa mi to páči. Škoda, že podobná publikácia (zatiaľ) nevyšla aj o novodobých "hradných pánov" zo Slovenska.