Paní Novotná se v této knize snažila pokrýt dlouhou časovou osu a neváhala přiblížit autory, kteří tvořili na sever, jih, západ i východ od nás. Obojí je chvályhodné, ovšem trochu zapomněla na české zástupce, a to mě mrzí. Zvlášť když se jedná o knihu vydanou pod záštitou Národního divadla. Ubrat dvě ze tří Shakespearových her, bylo by místo ještě pro bratry Mrštíky či Gabrielu Preissovou. Navíc, bavit se pro mě jako diváka znamená mít úsměv na tváři, smát se, řehtat se, nadšeně tleskat, a pak o tom ještě po představení doma mluvit, a za měsíc, za dva na to zajít znovu. Rozumíte?! Ale tady nad humorem převažuje krutost, chamtivost, intriky a trápení, a to všechno takto koncentrované působí přesně naopak. Moje tvář byla vážná, bez radosti. Mrtvé jsem nestihla počítat. Proto bych dětem tuto knihu jako první čtení o divadle snad ani nedoporučovala. A kdybyste jí však přesto, milé děti, otevřely, přečetly, a byly jako jsem teď já zklamány, nenechte se tím pocitem odradit. Je toho mnoho, co nejde sdělit slovy. A na prknech, co znamenají svět, vypadá hra jinak než ve Vaší fantazii. Tvoří ji herci, jejich hlas, gesta a nápady. Právě ty zůstávají v paměti diváka ještě dlouho po derniéře. Abych byla úplně konkrétní, nikdy nezapomenu na nenapodobitelnou kreaci Vladislava Beneše v roli plukovníka Pickeringa, jak zápasí s kabátem, aniž by pustil z ruky vycházkovou hůl. Smála jsem se jako blázen. Pokaždé.

Knížka je moc hezký ilustrovaná a napsaná. Baví mě divadlo, ráda chodím když je možnost do divadla. Čtení mě bavilo moc