A přece budu blízko

Chce se mi zvracet z toho, jak odporní lidé dokážou existovat. Chce se mi zvracet z toho, že někdo dokáže po takových činech klidně spát. A chce se mi zvracet z toho, že tento připosraný národ dokázal tolerovat lidi mající místo srdce smrduté hnojiště několik desítek let. Hnus. Díky za tuto knihu. Důležitý svědek pro budoucí generace.

Přečteno v souvislosti s nedávným blahořečením obou kněží. Pocházím z Vysočiny, jsem výchovou katolík a antikomunista, takže jsem těmhle silným vysočinským příběhům nemohla uniknout. I když dnes chodím spíš na dlouhé poutě po místech, která mi něco říkají, než do kostelů, stále se na církve v moderní době dívám jako na instituce potřebné a úctyhodné, a na katolické kněze jako lidi, kteří se dobrovolně rozhodnou pro nelehký život plný pokušení a když to zvládnou bez selhání a dělají svou práci dobře, zaslouží si obdiv a respekt. Proto mě tyhle hrůzy, páchané na nešťastnících, kteří z podstaty věci snad ani nedovedou klást politickým procesům odpor, vytáčí doběla a naplňují vztekem. Začala jsem u Číhoště a pátera Toufara a tohle je logické pokračování. "Ráda" jsem tedy po téhle nepříliš silné knížce sáhla jako po základním seznámení s událostí a hlavními aktéry - oběťmi. Celou dobu mi bylo mizerně z toho, jak zajímaví a inspirativní lidi oba kněží byli - sportovci, nadšenci do spolkového života a práce s mládeží, Bula coby talentovaný malíř, včelař, zahrádkář... Když si člověk představí, co všecko mohli svým farnostem a vesnicím dát, kdyby je nedohnala pařáta režimu... Knížka výborná, kratičké kapitolky, na poměry faktografické literatury se velmi dobře četla. Oceňuji i obrazové přílohy. Díky a pro zájemce o tuto nehezkou kapitolu našich dějin doporučuju. Čtenářská výzva - kniha, v níž se objevují reálné osobnosti