Příběhy železné opony

Dobře sestavený výběr pokusů - úspěšných i neúspěšných - našich spoluobčanů o překročení vojáky hlídané a zabezpečené státní hranice do Spolkové republiky nebo Rakouska. Vynalézavost neměla hranice: pěšky, po silnici, po kolejích, po vodě, pod vodou a vzduchem. Tenkrát jsme se o jejich pokusech mohli většinou dozvědět pouze poslechem zahraničního rozhlasu a předávali si informace ústně. Proto je pro mne dobré tyto informace oživovat čtením těchto příběhů.

Výživnější než dětská přesnídávka :), doporučuji. Co kapitola, to jeden zajímavý životní osud. Předmluva pana Hutky též stojí za to. Některé "příběhy" dopadly fakt vtipně, jiné právě opačně. Statistiky děsivé a celá ta zvláštní ideologie... Nepamatuji si to, ne tak černě. Ale ráda o minulosti čtu. Trapně a obecně vím, že naši měli práci, my byt, mandarinky jsem viděla jenom před koncem roku, zadek jsme si utírali do pracně sežmoulaného Rudého práva a dětství jsem trávila v o číslo větších teplácích s vytahanými koleny. V obchodech se všechno balilo do papírových pytlíků a k moři jsem také jako malá jela - se školou. Eeee, jenomže pak mi starší členové rodiny postupně vyprávěli příběhy z temnější, druhé strany. Zaujaly mě. Kdyby měla tahle kniha pokračování, možná by vyprávěla o tom, jak nám osvoboditelé pod prdelí rozprodali celý stát. A abych nebyla moc jednostranná, jak jsme je to vlastně my, vy, oni... nechali udělat. Mohlo by se to jmenovat "Příběhy železné vůle," protože aby v téhle naší opěvované žumpě dneska někdo důstojně přežil, chce to skoro tu samou vynalézavost, jakou prokázali odvážní, mnohdy šílení útěkáři. Jenomže my už teďka jaksi nemáme kam zdrhnout. A víte, co je sranda? Dneska poslouchám v práci od lidí o generaci starších, jak by bylo skvělé zopakovat sametovou událost :). Z jejich pohledu to má ovšem háček. Ti, co tehdy poztráceli klíče na Václaváku, jsou teďka před důchodem a jako správní krajané - zadlužení krajané před důchodem - se bojí exekuce a výpovědi pro nadbytečnost, ne režimu. Těším se, až si jako důchodkyně přečtu druhý díl. "A babičko, co je to důchodce?" Kniha nezklamala, přerod ano. Trapně a obecně. Bylo mi deset.