Necelých 300 stran výživných informací. Ne že by se mi vše dobře trávilo, ale to se snad ani nedá očekávat. První kapitola seznamuje čtenáře s gnosticismem jako takovým. Odpovídá na otázky kdo jsou gnostikové a co je to vlastně gnóze. Velmi zajímavý je potom historický pohled, který s sebou přináší srovnání s antickou mytologií, žido-křesťanskou tradicí, a také s východními náboženstvími. Po tomto úvodním obecném exkurzu následuje vzájemný vztah Junga a gnóze. Zjištění, že můj oblíbený Martin Buber podrobil C.G.Junga za jeho názory pronikavé kritice mne zvláštním způsobem zasáhlo. Jako bych na chvíli pocítila zvláštní tlak nutnosti volit mezi nimi. Naštěstí to trvalo jen chvíli, abych sama sobě vysvětlila, že je v životě chci mít oba, a tak to taky zůstane. Ve druhé kapitole následují samotné Septem sermones ad mortuos. Krátký spis bohatý svým obsahem. Hned v úvodu Promluv mě fascinovalo, jak vše do sebe zapadá. Na opravdu krátký čas jsem měla jasno. Bohužel po přečtení celé knihy jsem tam, kde jsem byla. Mám pocit, že toho pořád moc nevím. Vlastně je toho taková spousta čemu nerozumím. A mám více otázek :D Třetí kapitola je potom nejdelší. Autor zde podrobuje výkladu Jungovy promluvy a je zřejmé, že Jung je v jeho vnímání mistrovským gnostikem a gnóze samá je potom spíše psychologií, nikoli filosofií nebo náboženstvím. Velkou část věnuje archetypům a jejich působení v nevědomí. Vnímám, že se nám nabízí archetyp nejen jako psychologický pojem, ale i jako projekce určité kosmické síly. Tyto síly nás ovlivňují a manipulují do té míry do jaké jsme se stali vědomími. Knihu určitě doporučuji.