Kontrolní bod

Na to, jak atraktivní námět si Myke Cole vybral, nepředvedl kupodivu nic, co by nezvládli už filmoví X-Meni ve třech prvních filmech. Snad jen s tím rozdílem, že u Kontrolního bodu jsem se o dost víc nudil a to především kvůli nezáživnému vývoji. On totiž autor s akcí poměrně šetří a většinu příběhu točí kolem staré písničky „Ta naše armáda je tuze proradná taratatá.“ Komicky z toho pak nejvíc vychází hrdina, který (aby učinil zadost morálce) tak dlouho špekuluje a mění strany, až kvůli tomu rozebere všechno, co se jen rozebrat dá. Vlastně kdyby od začátku poctivě vojákoval - tedy držel hubu a krok - situace mohla celkově dopadnout daleko pozitivněji. Ale když už nic jiného, všechno to rozumbradování má hlavu a patu, což určitě ocení náročnější čtenáři. Na můj vkus ho jen bylo na odpočinkovou střílečku zbytečně moc. Lovci monster byli v tomhle ohledu větší legrace a Ničitel světa zas akčnější jízda. Cole balancuje na hraně jednoho i druhého, ale ve výsledku se nepřikloní tam ani tam.

Škoda, podle anotace to vypadá zajímavě. Pravda je však taková, že je to čtení o válce pro holky. :( Na tom by nebylo nic špatnýho, kdybych nečekal něco úplně jinýho. Je to taková naivní představa o vedení války, vojenským řemesle a emocionální krizi hlavního hrdiny.