Stínové operace Kontrolní bod

Na to, jak atraktivní námět si Myke Cole vybral, nepředvedl kupodivu nic, co by nezvládli už filmoví X-Meni ve třech prvních filmech. Snad jen s tím rozdílem, že u Kontrolního bodu jsem se o dost víc nudil a to především kvůli nezáživnému vývoji. On totiž autor s akcí poměrně šetří a většinu příběhu točí kolem staré písničky „Ta naše armáda je tuze proradná taratatá.“ Komicky z toho pak nejvíc vychází hrdina, který (aby učinil zadost morálce) tak dlouho špekuluje a mění strany, až kvůli tomu rozebere všechno, co se jen rozebrat dá. Vlastně kdyby od začátku poctivě vojákoval - tedy držel hubu a krok - situace mohla celkově dopadnout daleko pozitivněji. Ale když už nic jiného, všechno to rozumbradování má hlavu a patu, což určitě ocení náročnější čtenáři. Na můj vkus ho jen bylo na odpočinkovou střílečku zbytečně moc. Lovci monster byli v tomhle ohledu větší legrace a Ničitel světa zas akčnější jízda. Cole balancuje na hraně jednoho i druhého, ale ve výsledku se nepřikloní tam ani tam.

Tak tohle teda ne. Zvládl jsem to do dvou třetin, ale masochismu už bylo dost. Oliver je nesympatický, hysterický, nevyrovnaný blb. Bohužel se mi zdá, že ne úmyslně. Autor si zřejmě vymyslel, že z něj udělá uznávaného vojenského velitele, ale pak, jako by se bál opakovat uvozovací sloveso "řekl", to bylo samé: "blekotal", "zaraženě zíral", "styděl se", "řekl rozklepaným hlasem", atd. Hlavní hrdina bohužel nebyl na knize to jediné špatné. Fantasy potenciál, který sliboval alespoň nějakou zábavu, byl totálně zazděn neschopnosti pokládat si do očí bijící otázky. Pár jich uvedu, protože byly to jediné, na co jsem při čtení dokázal myslet: Proč při běhu neztratil boty, které mu "neseděly"? Proč prolétne kulka portálem, ale voda se z něj nevylije? Proč si vojáci stěžují na "tvrdý" výcvik, kde se hrají hry, mají spoustu volného času, zdokonalují své dovednosti a večer chodí chlastat? Jak moc reálné je, aby se v prostředí s volným přístupem k alkoholu nevznikla žádná rvačka? Žádné sexuální avantýry? A ještě se vrátím k hrdinovi. Takže abychom si to ujasnili. Oliver je profesionální voják, ale když ho donutí znovu vstoupit do armády, ze které byl nucen utéci, odmítá. Chce pryč, když se mu ale naskytne příležitost, nevyužije ji. Ve skutečnosti by stačilo "zvednout vlajku", odříkat přísahu, a mohl by jít, z nějakého důvodu je to však nepřijatelné, stejně jako pro všechny ostatní. Je proti systému, nechce se přidat k elitní jednotce, přesto když za ním přijde velitel a vezme ho bokem do akce, bez mrknutí a s radostí, že využije svou schopnost, pomůže. WTF? O cizích světech (a jejich samotné existenci) do kterých hrdina otevírá brány, nepadne ani slovo (krom několika omylů na začátku, kdy otevře brány vždy příhodně v blízkosti exotických živočichů) ale fňukání, zda má utéci, či ne, je věnováno půl knihy. Nevím, jestli byly největší slabinou neuvěřitelné postavy, které jednaly na základě nesmyslných (autorovi se hodících) motivací, nedostatek věrohodných či zajímavých detailů nebo celková nedomyšlenost, ale něco zde špatně bylo určitě. Pár chyb dokážu odpustit, ale ne na každé stránce. Tento amatérský a těžko uvěřitelný výtvor neměl být nikdy vydán - nebo alespoň předtím od základu přepracován. Hodnocení: 1,9/5 Verdikt: Autor by se ohledně armádního výcviku v nadpřirozených podmínkách mohl přiučit ve výborném českém Carpe Diem od Fabiana.