Tři vraždy a král

Marlowova varování jsou vždy závažná a závazná! :-) Šla jsem na to tedy poučeně a fikaně, podobně jako u Květy Legátové a jejích detektivních povídek (Nic není tak prosté). Jdu číst autorku, která mocně vládne českým jazykem, má dar humoru a nadhledu - a to je Něco. A já se na to těším, jsou to pro mě pravé čtenářské Vánoce. A že se obě, spisovatelky moje zlaté, pokusily o detektivku? To je pak radost dvojnásobná. Možná i proto se mi příběhy líbily, vlastně moc. Klidně se nade mnou ušklibujte, ale ještě k tomu mi nejlepší přišel ten poslední. Jedna vánoční hvězdička navrch, protože koncept „jsem dobrá spisovatelka, tak zkusím detektivku“ mám mnohem radši než ten opačný: „nepíšu nic moc, ale v detektivce se to ztratí“.

Tři vraždy a král jsou sice detektivní příběhy, ale ty pro mě zcela zatlačí do pozadí autorčina jazyková invence a znalost detailů. Hned v prvním příběhu třeba hádání z ruky aneb co vše o sobě vypovídáme beze slov, nebo povedená trojka: Brahma Stvořitel - Višnu Zachovatel – Šiva Ničitel. V další povídce hrátky se jmény Medard a Silvestr, přibude také gruzínské Tengiz, přičemž nositel tohoto jména je profesí ochechulolog (Ochechule s ukulele!). Pro mě skvělý byl popis standardní scény pro Rejččino monodrama, a následují další slovní hříčky: od dětství po dědství, mnohonoráře a hovnoráře, čtečkopsačka neboli kočkopes. Takže resumé: začíst se do jakékoli knížky Daniely Fischerové nikdy není ztráta času, natož nuda – verše (Tetovaná teta), pohádka (Bylum nebylum), horoskopy (Pikantní astrologie), divadelní hra (Hodina mezi psem a vlkem), povídky (Želvou proti zdi) nebo román (Happy end), všude můžete obdivovat autorčinu fantazii, rozsáhlé znalosti a jazykovou ekvilibristiku. „Ale ta záhada zůstávala viset ve vzduchu. Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus . . . Radujme se tedy, dokud jsme mladí. Nikdo tady nebyl mladý a nikdo neměl důvod k radosti. Ostatně ta oslava mládí se jmenuje De brevitate vitae, O krátkosti žití, a končí slovy nos habebit humus, dostane nás země. Tedy hrob.“