Tři vraždy a král

Marlowova varování jsou vždy závažná a závazná! :-) Šla jsem na to tedy poučeně a fikaně, podobně jako u Květy Legátové a jejích detektivních povídek (Nic není tak prosté). Jdu číst autorku, která mocně vládne českým jazykem, má dar humoru a nadhledu - a to je Něco. A já se na to těším, jsou to pro mě pravé čtenářské Vánoce. A že se obě, spisovatelky moje zlaté, pokusily o detektivku? To je pak radost dvojnásobná. Možná i proto se mi příběhy líbily, vlastně moc. Klidně se nade mnou ušklibujte, ale ještě k tomu mi nejlepší přišel ten poslední. Jedna vánoční hvězdička navrch, protože koncept „jsem dobrá spisovatelka, tak zkusím detektivku“ mám mnohem radši než ten opačný: „nepíšu nic moc, ale v detektivce se to ztratí“.

Uf. Danielu Fischerovou známe všichni. Popravdě řečeno - těžká intelektuálka, i když mluví vtipně a odlehčeně. To jo. Někdy mám z ní pocit, že je jako taaaak moc dobrý a docela přeslazený dort, až se vám brzo přejí. Tohle byla slovní ekvilibristika, která mě však nepobavila. Nebyla tam jediná uvěřitelná postava, když už bych pominula překonstruované zápletky. Některé dialogy mi, promiňte, přišly až - no, přihlouplé. Asi měly být mile střelené...