Plamen severu

Celá tahle série mě neskutečně baví, ale jeden velký problém bych měla – proč je proboha každý další díl kratší? Já chci přesný opak! Osadčuk vybudoval tak skvělý svět, že bych v něm nejraději strávila stovky stránek, a kvůli téhle uspěchanosti mi přišlo, že některé události zbytečně vynechal nebo až moc zkrátil. Stejně tak jsem doufala, že dostaneme mnohem víc interakcí s Thais/Helgou. Snad příště. Na druhou stranu, samotná výprava na sever mě bavila moc. Nové prostředí přineslo i nové postavy a já si hned na první dobrou oblíbila, mimo jiné, princeznu Astrid. Co ale absolutně nepobírám a nad čím mi zůstává rozum stát, je to, co proboha vidí na princi Louisovi?! Ona taková intrikánka a bojovnice a tenhle mimoň? Když už nic jiného, aspoň se s ním bude dobře manipulovat. Maxovi se sice s neochvějnou pravidelností daří dělat si nové a nové nepřátele, ale je to pořádný lišák, takže se s naprostou elegancí dostává do podvědomí čím dál mocnějších lidí. Všechny mise na severu mohly skončit naprostým fiaskem a katastrofou, ale Max to nakonec uhrál tak, že všechno dopadlo nad očekávání dobře. Teď je ale obrovskou otázkou, jak s jeho plány zamává situace doma a hlavně ten nový známý/neznámý nepřítel, který se objevil na scéně. Po tomhle závěru se nemůžu dočkat dalšího dílu!

Čtvrtý díl série Poslední život mě opět nezklamal. Kniha se četla výborně, příběh příjemně ubíhal a Alexej Osadčuk znovu ukázal, že umí napsat poutavou fantasy, od které se člověk jen těžko odtrhává. Jediné, co mě trochu mrzelo, byla délka knihy. Oproti tomu, na co jsem od autora zvyklý, mi přišla poměrně krátká. Některé pasáže byly až zbytečně rychle přelétnuté a zasloužily by si mnohem více prostoru. Autor se podle mě mohl klidně více rozepsat, protože právě tyto momenty mě bavily a rád bych si je užil o něco déle. I přes tuto výtku jsem si ale knihu opravdu užil. Série si stále drží svou kvalitu a já jsem zvědavý, kam se bude příběh dál ubírat. Už teď se těším na pokračování!