Ze začátku to vypadalo jako jednoduchý příběh ze středověku s trochou magie. Postupně začal příběh košatět a byl čím dal zajímavější. Román končí tím, že se Renard upsal k službě ve stínové hlídce. O stínu toho moc nevíme, jen že je to magické a nebezpečné místo. Tady mi přišla na mysl Leigh Bardugo a její Vrása. Postava Renarda mi také trochu připomínala Rumatu z knihy „Je těžké být bohem„ kterou napsali Strugačtí. Kde ale Osadčuk opravdu čerpal inspiraci, asi zjistíme až po dočtení celé ságy. Co se týče obálky, je trochu amatérská, ale je to v rodině.

Tak sice to není herní příběh ale autor se drží stejné osvědčené osy ve které má praxi a ono to překvapivě funguje úplně skvěle. Hlavní postava sbírá manu (plní energii do rezervoáru) tím se léčí a levluje si reputaci a do toho naservíruje parádní příběh. Hlavní postava z debilniho levobočka šlechtické rodiny postupně tréninkem vytvoří fajn borce a predátora nikoliv oběť kterou byl doposud. A co navíc najednou i starý Max začal zajímat několik bohatých a vlivných rodin vzhledem k tomu jaký byl nímand ale nový jejich plány nějak nehodlá akceptovat. Rozhodně už teď mám absťák na další díl. Prostě autor opravdu patří ke špičce a Parchant to jen dokazuje. Jsem moc rád že dostal prostor i na našem knižním trhu. Škoda jen že Fantom print nezačal i s Danem Sugralinovem a jeho Disgardiem kde pokračování v češtině asi už u Fragmentu nikdy nevyjde:-( .